E.A.Poe: Archa bláznov

,,V TOM SPOČÍVÁ PARADOX ŠÍLENSTVÍ A VELKÉ NEBEZPEČÍ NAŠÍ PROFESE. PROTO VÁS VŠECHNY VARUJI, PÁNOVÉ, JENŽ ZAČÍNÁTE KARIÉRU PSYCHIATRA, NEVĚŘTE NIČEMU, CO SLYŠÍTE, A JEN POLOVINĚ TOHO, CO VIDÍTE…" /// Ze zpracování (a z povídky) je patrný, jak moc tehdy bylo duševní šílenství pro společnost zajímavý téma. I dneska pohled na tehdejší blázinec plnej podivínů či léčebnejch metod, dokáže vyvolat krásný představy. A třeba i hrůzu. Obsazení je dobrý. Takovej B.Kingsley možná ani moc nemusí hrát… S ohledem na dobu nepřekvapí, že dějem v blázinci hejbe bláznivá láska. Nechyběj blázni ani překvapivej konec – vydařená adaptace, kterou ale za4* necejtím (ani ve svěrací kazajce). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku ,,The System of Doctor Tarr and Professor Fether“, kterou v roce 1845 napsal Edgar Allan Poe, neznám. 2.) Stará se zbláznila (ale ještě vo tom neví). 3.) Thx za titule ,,urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.11.2014)

To jsem blázen, tak bylo to pokračování Šílených nebo naopak jejich prequel? Každopádně další zajímavý způsob jak lékařsky erudovaně (rejpalové, polibte mi ucho) uchopit knižní předlohu a E.A. Poea za koule. Aneb hranice mezi Švankmajerovým šílenstvím dekadentním a Andersonovým šílenstvím romantickým je tenká jako vlas vytržený z hlavy Bena Kingsleyho. Jen škoda, že MUDr. Brad Anderson nenechal v léčebně Stonehearst hospitalizovat i pacienty Třísku a Geislerovou, aby to bláznění měl komplet a nebylo to tak eroticky suché. Oplzlý poživačník Markýz a jeho "oběť", neukojitelná čubka Charlota, by experimentu doktora Lamba dodali potřebnou šťávu (tím nemyslím elektrický proud, ačkoli...). To by byl teprve pořádnej cvokhaus, no ne? Bohužel, žádné ordinérní čuňárny se nekonaly. Pošuk a kazišuk Anderson dokonce i sestřičku v rozpuku jménem Millie pečlivě střežil a zamykal v pokoji, což mu neodpustím. To byla při její diagnóze (stanovil jsem sám - nymfomanie v latentním stadiu) věčná škoda! Žádná zpocená Millie, žádná pátá hvězda. (22.01.2015)

Typický komentář zdejšího průměrného blábolila, co se silou celého svého nevkusu snaží být ohromně erudovaný, aby udělal dojem na ostatní kokotmentátory z klubíku esoterických buzniček zní: „Blá blá blá blá blá předvídatelné, blá blá bláblá nedostatečně psychiatricky sofistikované, blá blá blábláblá blá blá herecké výkony sice dobré, ale blábláblá blá blá. Blá blá blá dějově nedotažené, blábláblá blá blá blábláblá nezajímavé blá blá.“ A já na to: „ Pokud nemáte v prdeli kolík, nepletete si Poa s Púem nebo tu nepětkujete Refny, rozhodně se nenechte odradit, budete se dvě hodiny kochat skvělým natočením, vynikajícími herci včele s Gándím a ultimativně píchatelnou Katkou, jakož i zábavným dějem, a určitě si tu pak odpustíte podobné hnědopišské kecy.“ (20.11.2014)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)

Škoda že ze sebe film ve finále udělal něco na co neměl. Solidní nápad, ve kterém se zřízenci vzbouří proti svým lékařům je tak trošku znehodnocen. Takhle vlastně už nikdo neví kdo je vlastně kdo. Herecká sestava se sešla exkluzivní, nicméně šlo to celé udělat mnohem lépe. Potenciál zajisté byl. 60% (06.07.2015)