E.A.Poe: Archa bláznov

Další film, který se nejlépe zhodnotil sám svým názvem. Experiment vyšel tak napůl; ono mít orchestřiště obsazené samými mistry světa je jedna věc, ale nakonec je to stejně na kolíkovi s hůlkou vpředu. Film jsem si užil, mám s ním vlastně jen ten problém, jako s Katkou Beckinsalovic. Koukal jsem na ní a bylo to čupr. Jenže když jsem si představil, o kolik lepší by bylo, kdyby seděla vedle mě a koukala se mnou... (29.01.2015)

Parádní budování atmosféry, sympatický hlavní hrdina, spousta nedůvěry, velká láska, nebezpeční blázni a silný sociální podtón. Film mě moc bavil, i když ke konci (asi od drhnoucího souboje ve sklepě) mu začala docházet šťáva. A ten závěr… „Odpusťte mi, ale to nedává žádný smysl, doktore,“ pravila sestra a já jí musel dát za pravdu. Zbytečný a zpětně hodně nedůvěryhodný twist, který jen odpovídá mým dosavadním zkušenostem s Andersonem, a to, že mu konce dělají problémy. Ale i přes tuto kaňku to vidím ještě na slabší 4*. (14.12.2014)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)

Srdečné a vřelé díky tomu neomalenému a nekulturnímu pitomci z Bontonfilmu, který prozrazuje část zápletky filmu už v místní anotaci, ať mu mráz roztrhne prdel. Ale i tak byl pro mě Stonehearst Asylum hodně příjemný filmový zážitek. Romantický film, jehož způsob romantiky je pro mě ještě stravitelný. Fin de siècle, viktoriánská Anglie, ponurý blázinec s panoptikálním osazenstvem, skvělá výprava, dobří herci... tedy popravdě Kate Beckinsale se mi mnohem víc líbí jako modrooká upírka, no ale co nadělám. Během filmu jsem měl několikrát neodbytný pocit, že už bude každou chvíli překročena míra patetismu a romantismu, kterou jsem ještě schopný a ochotný tolerovat, ale nikdy se tak nestalo, protože scénárista pokaždé udělal nečekaný (i když nepatrný) úhybný manévr od triviálního kýče k... zajímavému a pohlednému kýči. (14.12.2014)

Žádná adaptace Metody doktora Téra a profesora Péra, kdepak. Tedy alespoň ne tak úplně. Ona povídka totiž filmu slouží jen jako odrazový můstek, jako základ, který, co si budeme povídat, si o rozkošacení přímo říká. A to rozkošacení se povedlo - scenárista dokázal na Poa navázat přesně v jeho stylu, což mi udělalo velkou radost. Navíc díky obsazení (jedna báseň, jen Michael Caine si zase moc nezahrál) a milionově podivné atmosféře (půlnoční bál za doprovodu Saint-Saënsova Danse Macabre!) je Podivný experiment příjemně nepříjemná podívaná, ač nejspíš jednorázová.____P.S. Dlouho jsem u originálního DVD neviděl tak hnusný obraz - velká část filmu se odehrává v tmavých místnostech nebo sklepích osvícených pouze svícemi nebo petrolejkami a na obrazovce to vypadalo vážně velmi škaredě. Černá byla spíše modrá, oranžová zase červená... A tak dále. (16.01.2016)