E.A.Poe: Archa bláznov

Anderson vrací úder aneb vítej zpátky v psychiatrický léčebně! Elizu jsem měl dost možná jako nejočekávanější film roku, ovšem po traileru, který šel jedním okem dovnitř a druhým ven, natěšenost spadla na bod mrazu. Po dlouhé době konečně uniká ven (v pěkném předstihu!) a nervy byly na pochodu. Bude to fakt tak hrozný, mám se připravit na zklamání? Už první minuty ale nervozitu naprosto smetly. Parádní. Navození atmosféry funguje doslova od úvodní scény a první záběr na v mlze zahalenou, rozlehlou léčebnu vysoko v horách prostě sebere dech. Srovnání s Prokletým ostrovem se nedá ubránit jak už kvůli začátku, tak především kvůli Kingsleymu, ale koho to zajímá - husinu navozují oba stejně. Jenže pak to je jak na klouzačce. První půlhodinovka je naprostá žánrová lahůdka, člověka plně vtáhne mezi zdi plné šíleností a magorů, ovšem posléze příběh začíná po vyjevení první pointy upadat, aby vyústil v závěr, který se začátkem vytváří kontrast, na který divák může udělat jen - "E?". Upřednostnění milostné roviny před hlavní vyloženě kazí celý dojem a retro závěr ala bílo skvostný muzikál člověka opravdu zamrzí. To ovšem zcela nic nemění na tom, že když nad tím spiklenecky přimhouříme oči, film jako celek funguje efektivně, má spád a svou roli thrilleru z psychiatrické léčebny splňuje na jedničku. A to i díky fenomenálnímu Kingsleymu, který i když umí z obličeje vyškrbatět maximálně dva tři výrazy, veškerou pozornost strhává vždy na sebe. Někdo to má zkrátka v krvi. Středem pozornosti je ovšem, hehe, pouze když na scéně zrovna není uhrančivá Kate. A že mě film sebral jsem si uvědomil, když jsem si během bálu přitrouble notoval do rytmu. Jo, je to bláznivý, divný a v dnešní době vůbec zvláštní film, ale když člověku sedne, stojí to za to. Alespoň to prubnout. Spoilerové P.S. Osobně si myslím, že když by tvůrci zanechali diváka v nejistotě, jak se to s tou vzpourou má doopravdy a jestli mu jen Caine nevěší bulíky na nos, mohlo by z toho být něco víc. Ale to je jen hnidopišskej rejp, kterej si jako spokojenec velmi rád odpustím. Nejlepší soundtrack z filmu: Danse Macabre. 80 % (28.10.2014)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)

Prostředí viktoriánského cvokhausu je jeviště, na kterém lze sehrát velké představení, obzvláště když máte kvalitní herecký soubor a jako inspiraci černohumornou povídku od pana Poea (The System of Doctor Tarr and Professor Fether). Jenže pokud hodláte postavit thriller na premise „všichni jste blázni, jenom já jsem kolotoč“, nesmíte to přehnat s tančením twistu.. (04.12.2014)

Pekná ukážka toho, že bláznom môže byť ktokoľvek, každý aj nikto. Niekde ústav ovládnu blázni, inde urobia z blázna rovno premiéra. Dobrovoľne, nech je sranda. Hoci druhá polovica filmu podľa mňa stráca svoje čaro, musím uznať, že tie záverečné zvraty boli vycibrené. Film pekne ukazuje tortúru lekárov na psychiatrických pacientov, ale predsa len nešlo o žiadny Prekliaty ostrov, takú ambíciu ani nemal. Ale mohol túto tému viac otvoriť. (15.05.2023)

Mať to tak o 20 minút menej, tá zmätočnosť na konci by bola menej výrazná. Edgara Allana Poa mám rád. Spolu s Lovecraftom a Doylom som s nimi strávil nespočetne veľa večerov, pod perinou, len za svetla baterky a triasol som sa nad hrôzami a zároveň žasol nad nápaditosťou ich príbehov. Anderson je zručný televízny režisér. Tých jeho pár filmárskych počinov sa môže pochváliť výbornou atmosférou a citom pri odkrývaní určitých skutočností, ale snaha uzatvoriť príbeh v každej línií je typická skôr súčasnému americkému mainstreamu, než vyslovene hororom aké autori nezabudnuteľných poviedok a románov písali. Prvá polovica je skvelá. Druhá, ktorá sa snaží vysvetľovať motivácie a je robená účelovo pre ten efekt, že sú tam neočakávane dejové zvraty mi prišla nudná a nezaujímavá. Tu som skrátka nejako pretrpel. Vďaka sústredeniu sa na pointy ušlo tvorcom budovanie napätia. čo je pri takej atmosfére veľká škoda. Ale je to pozerateľné - hlavne kvôli výborným hercom a krásnej Beckinsale. Na poli žánru a Andersonovej tvorby ale trestuhodný priemer, z ktorého sa dala spraviť veľmi silná vec. (11.01.2015)