E.A.Poe: Archa bláznov

Film hezkej na to že to je vysokorozpočtová novinka, který moc nemusím. Tu vstupenku bych multikinu za to klidně obětoval. Ale celkově vzato to není zas taková pecka. U mne byl hroznej problém s tím, že jsem několikrát četl Poeovu předlohu, povídku, která je 100 x šílenější a bizzarnější. Toto se pak jevilo jako jakýmsi stínem v jeskyni proti předloze (cituji Sokrata, pokud se nepletu, tak inteligentní jsem ... :-DD -- provokace). Herecký výkony to dost zabíjely a tady v takový tématice jsou sakra potřeba a je třeba z herců vymáčknout maximum až se potí vypětím ... To se nedělo a všechny jen "aristokraticky" válcoval perfektní Ben Kingsley, kterej zastínil několik desítek herců a film si urval asi i nechtěně v podstatě pro sebe... Jenže on zde tou zásadní postavou není a proto to prostě skřípalo chvílema podobně jako špatně nabitej přístroj na elektrický šoky ... Takže občas dobrý, ale celkově bohužel nevýrazný ... (06.01.2015)

Anderson vrací úder aneb vítej zpátky v psychiatrický léčebně! Elizu jsem měl dost možná jako nejočekávanější film roku, ovšem po traileru, který šel jedním okem dovnitř a druhým ven, natěšenost spadla na bod mrazu. Po dlouhé době konečně uniká ven (v pěkném předstihu!) a nervy byly na pochodu. Bude to fakt tak hrozný, mám se připravit na zklamání? Už první minuty ale nervozitu naprosto smetly. Parádní. Navození atmosféry funguje doslova od úvodní scény a první záběr na v mlze zahalenou, rozlehlou léčebnu vysoko v horách prostě sebere dech. Srovnání s Prokletým ostrovem se nedá ubránit jak už kvůli začátku, tak především kvůli Kingsleymu, ale koho to zajímá - husinu navozují oba stejně. Jenže pak to je jak na klouzačce. První půlhodinovka je naprostá žánrová lahůdka, člověka plně vtáhne mezi zdi plné šíleností a magorů, ovšem posléze příběh začíná po vyjevení první pointy upadat, aby vyústil v závěr, který se začátkem vytváří kontrast, na který divák může udělat jen - "E?". Upřednostnění milostné roviny před hlavní vyloženě kazí celý dojem a retro závěr ala bílo skvostný muzikál člověka opravdu zamrzí. To ovšem zcela nic nemění na tom, že když nad tím spiklenecky přimhouříme oči, film jako celek funguje efektivně, má spád a svou roli thrilleru z psychiatrické léčebny splňuje na jedničku. A to i díky fenomenálnímu Kingsleymu, který i když umí z obličeje vyškrbatět maximálně dva tři výrazy, veškerou pozornost strhává vždy na sebe. Někdo to má zkrátka v krvi. Středem pozornosti je ovšem, hehe, pouze když na scéně zrovna není uhrančivá Kate. A že mě film sebral jsem si uvědomil, když jsem si během bálu přitrouble notoval do rytmu. Jo, je to bláznivý, divný a v dnešní době vůbec zvláštní film, ale když člověku sedne, stojí to za to. Alespoň to prubnout. Spoilerové P.S. Osobně si myslím, že když by tvůrci zanechali diváka v nejistotě, jak se to s tou vzpourou má doopravdy a jestli mu jen Caine nevěší bulíky na nos, mohlo by z toho být něco víc. Ale to je jen hnidopišskej rejp, kterej si jako spokojenec velmi rád odpustím. Nejlepší soundtrack z filmu: Danse Macabre. 80 % (28.10.2014)

Dobře jsem se pobavila. Škoda, že v hlavičce filmu není uveden ještě jiný žánr než thriller, protože takové zařazení možná člověka přiměje příběh posuzovat seriózně a vážně a potom musí zákonitě trochu nevěřícně kroutit hlavou. Poeova povídka, podle níž se natáčelo, se řadí do žánru temná komedie a téhle škatulce, podle mě, příběh odpovídá. (08.03.2015)

Nemám rada horory, ale poviedky E. A. Poe(a) som vždy čítala so zatajeným dychom a napriek svojej znepokojivosti ma bavili. Filmu sa podarilo zachovať presne tento duch jeho poviedok teda nebyť desivým, ale tajomným, znepokojivým a vypointovaným tak, ako sa patrí. Príslovie o tom, že nemáme robiť druhému to, čo nechceme, aby potom robili nám, dotiahnuté takmer do dokonalosti. "Ples príšer" v plnej paráde....áno presne takto si predstavujem sfilmované dielo od E. A. Poa. (04.12.2014)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)