E.A.Poe: Archa bláznov

Začátek vypadal nadějně, ale s přibývajícími minutami šla atmosféra tak nějak do té okolní mlhy, samotné zvraty, dění a jednání postav působilo podivně i na blázinec, a koneckonců, celkové rozuzlení a závěrečný twist se rovněž příliš nepovedly. Ne že by to bylo špatné, ta myšlenka tenké hranice mezi světem bláznů a světem údajně normálních lidí je docela zajímavá, i když kolikrát použitá, ale prostě tomu chybělo zajímavější tempo, představení postav, a dost možná Ben Kingsley až moc přehrával, natolik, že je parodií sebe sama třeba v Sexy Beast. Náhodou jsem pár dní před tímto viděl film Srdcový král - a nezlobte se na mne, to je nebe a dudy, ačkoliv téma je v podstatě stejné. Tomuhle chybí chytrý scénář, nejenom otrocký přepis příběhu, a chybí zde i mikropointy jednotlivých scén, a rovněž zajímavosti, ozvláštnění, cokoliv navíc. Z celého rozlehlého blázince nakonec vlastně atmosférou a prostředím není ani nic pořádně vytěženo. (03.02.2015)

Natočeno podle námětu E. A. Poa, ale - jak řekla jedna z postav v úvodu filmu, když vyprávěla o svém dětství v sirotčinci: "Nechtěl jsem z toho udělat dickensovský večer." - což však přesně tvůrci udělali. _____Snímek nemá poeovskou ale výlučně dickensovskou atmosféru. Poe se příliš nezabýval prokreslováním svých postav, stavěl spíš na jejich úchylkách a morbiditě. Neměl téměř žádnou víru v dobro a jeho přístup k životu byl krutě ale i mrazivě vtipně cynický. Taky Dickens dokázal vidět krutost kolem sebe, ale věřil, že i na těch nejotřesnějších místech se najdou lidé, kteří navzdory trápení, chudobě a hrůznému zacházení, si uchovávají laskavé srdce a často je za to ve svých románech odměnil šťastným koncem. ____ Historické vyprávění o pacientech a personálu blázince pohřbeného v hlubokých lesích podněcuje zvědavost, jak to bude dál. Kromě atmosféry tušeného nebezpečí, pocitu, že hrdinové jsou v pasti, o které není jasné, kdo ji nastražil, staví snímek také na silném milostném motivu lásky a oběti pro ni. ______ Napínavá, lehce dekadentní nálada (scény novoročního maškarního bálu byly jak od Jakubiska) dostane pořádnou trhlinu v semifinále. KOUSEK DĚJE Vše, co se doposud stalo, bylo silně nadsazené, ale v rámci žánru přijatelné. Ani v tak fantastickém příběhu ale nemůžu akceptovat fyzikální nesmysl. Jednoduše řečeno: když na někoho z výšky spadne metrák uhlí, tak ho to zabije, ať už je to jakkoliv odolný zloduch. Od té chvíle snímek aspiroval na parodii - zejména scény zloduchova "electro dance" . A konec je sice sladký, ale, jak se, kurnik, na ten jih dostali a kdo jim to platí? KONEC KOUSKU DĚJE Napínavý snímek potěší tajemnem i zobrazením temných stránek lidských charakterů, ať už u zdravých nebo šílených jedinců, ale konec tvůrci neukočírovali. /26. 12. 14./ (26.12.2014)

"Udělat z dokonale šťastného koně nešťastného člověka?" Vzhledem k úspěšnosti psychiatrické léčby v naší zemi, kdy "vyléčení" pacienti vraždí v den propuštění a nikdo za to není odpovědný, považuju výměnu rolí bláznů s doktory za zcela marginální záležitost. Zejména když mučící léčebné techniky primáře Dr. Salta se od elektrického šimrání mozku psychicky nemocného Dr. Lamba zase tak moc neliší. Nicméně tento podivný experiment mne poměrně bavil a zároveň bych se velmi rád podílel na další léčbě paní Gravesové. Kvalifikaci na to patrně mám a vzdělání evidentně není třeba. (12.08.2016)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)

Přes zajímavé kulisy poněkud nezáživná exkurze do stereotypního blázince. Thrillerová hra sice místama šlape, potenciál nakažlivé bezmoci však zůstal využit jen z poloviny. V posledních pěti minutách se navíc Andersonův snímek jen tak pro legraci divákům sám spláchne do výlevky, a náhle to celé působí jako levný kříženec Dokonalého triku s Prokletým ostrovem... Díky aspoň za tu Káťu, furt jí chci za ženu. (26.01.2015)