Pozor na Harryho

"Neuznáváš žádné hodnoty, jen cynismus, sarkasmus a orgasmus! Ve Francii bych s tímhle heslem vyhrál volby..." :-) Chaotický přehled literárních i skutečných partnerek Harryho/ Woodyho, muže, který nefunguje v normálním životě, aby dokázal žít v umění - tam každému připadá méně nesnesitelný, dokonce díky jeho argumentům, obhajujícím svoje nevěry, závislost na sexu, alkoholu a prášcích, podaných neopakovatelným způsobem zjistíte, že nakonec vždycky stojíte na jeho straně a pomáháte mu se litovat... :-) (30.08.2013)

Rozpadávajúci sa Harry by bol lepší slovenský názov pre film a viac by vystihol, čo sa tam deje. Keď sa časť osobnosti spisovateľa prenesie do vlastných románov, tak mu potom chýba v skutočnom živote. Vo filme sa život a román zlieva do jedného chaotického celku a podporuje to aj zvláštny strih, pri ktorom sú vynechané rôzne dlhé pasáže, ktoré akoby chýbali a navodzovali pocit prespatia časti príbehu. Samotný Allen vo filme nie je výrazný, najviac ma zaujala jeho filmová manželka psychiatrička, presnejšie jej záverečný výstup ako prípad na terapiu a samozrejme predstava podoby pekla aj s Luciferom. Harrymu ako nevýraznému týpkovi môžeme závidieť všetky úžasné ženy, ktoré sa v celom filme okolo neho pohybujú. (09.02.2013)

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme. (24.08.2012)

Tenhle Allenův snímek mi ze všeho nejvíc připomínal psychický kolaps a je až s podivem, že to hlavní hrdina nakonec přežil :) Všechno je tu neuvěřitelně nervní (i na samotného Woodyho!), což podtrhuje i zvolená koncepce obrazu (střihy, rozostření) a peprná mluva, sloužící pro zdůraznění vyhrocenosti situace. Film si od diváka žádá maximální soustředěnost, což je dáno velkou spousta příběhových linií, pohybujících se mezi realitou, románovou fikcí a neurotickou představivostí. Životní moudra a nezapomenutelné citáty snad nemusím ani připomínat. 8/10 (31.10.2009)

Kdepak, v devadesátých letech už byl Woody vyčerpán a tuhle část jeho tvorby proto začínám považovat za nejslabší. Uvidíme za pár dní u další novinky, jestli se nejedná o nějakou pravidelně se vracející křivku. U Pozor na Harryho nevadí několik souběžných existenčních rovin, přeskakování časové osy, typické Woodyho témata nevěry, zakázaného sexu, nadsázky, paranoi, psychiatrů, manželských krizí ani nic jiného, u Harryho vadí, že tohle všechno Woody omílá pořád dokola a tentokrát tomu chybí i jen náznak originality či dílčího nápadu. (10.07.2013)