Lo strano vizio della Signora Wardh

Včera: I pro oči Edwige Fenech šel bych světa kraj a můj rozum mi při pohledu nejen do nich padá do kalhot a tam nezůstává ležet. Zapomínám na překombinovaný konec, zapomínám na logický kiks ohledně fingované sebevraždy ( té druhé, ta první byla dokonalá), zapomínám na všechno a tak jako tonoucí se stébla chytá, beru rozum do hrsti, abych svou mysl osvobodil od Edwige... Po 10 minutách jsem šel spát. Dnes: Raději bez rozmyslu dávám za pět. (18.12.2013)

Fantazie a velké překvapení!!! Jak to jen ten Martino dělá, že člověka nenechá téměř vydechnout a vždy ho udržuje v napětí, podobně jako v jiných dílech duchovní otec žánru Bava nebo později Argento. Toto giallo se všemi typickými prvky žánru, mimochodem jeho prvotina, je opravdu fascinující, efektní mistrovské dílo, jedno z nejlepších jak ve svém žánru, tak třeba i v thrilleru. Vzrušující, nádherně do přitažlivých lokalit umístěné, erotické, stylové, napínavé, vizuálně čisté, melodicky melancholické Orlandiho famózní hudební skóre, pomalé snivé záběry do minulosti, originální úhly kamery, zajímavé charaktery (Fenech, Hilton ale hlavně Ivan Rassimov coby zlověstný sexuálně zvrhlý exmilovník Julie, Jean), tajemné vraždy černě oděného zabijáka a hlavně výborná pointa. Všechno tu šlape a vzájemně splývá v dokonalou harmonii. Martino vás ke konci skutečně donutí přemýšlet, jen tak nepřipravený se k tomuto filmu přijít nevyplácí. Vskutku grandiózní finále, kdy si myslíte těsně před jednou sekvencí, že je už konec, ale to se skutečně podobně jako já jen mýlíte.. Edwige Fenech byla neskutečně krásná herečka, její obrazová přítomnost byla jedinečná, toto byl její první úspěšný film, první giallo a snad i její první erotické scény na plátně. Spolu s Georgem Hiltonem jim to skutečně moc slušelo, řekl bych, že toto byl vskutku reprezentativní italský pár 70. let...:-) O kapánek lepší než jeho "Case of The Scorpions Tail", který měl rovněž velmi vypracovanou pointu. Komentář zde jako dvanáctý v pořadí. (11.04.2010)

Oslňující giallo na rozmezí mezi psychologičtější větví žánru, vznikající koncem šedesátých let, a tou poněkud akčnější po vzoru Daria Argenta. Logické chyby se dají najít v každém giallu (i na místech, kde nejsou), důležité je, že film je nakonec oslňující zábavná podívaná plná pamětihodných scén, a dobrých hereckých výkonů, které z nepříliš sympatických postav znuděné fifleny (ne, nemá masochistické sklony, jak tvrdí dvě nepříliš důvěryhodné postavy s jistým účelem) a namyšleného playboye dělají postavy skutečně zajímavé, kterým i držíme palce. Tím lépe pak vyzní konec (ano, je třeba dávat pozor, aby nám to došlo), kdy je pomsta opravdu sladká. Vše korunuje úžasná hudba Nory Orlandi. (10.10.2017)

Sergio Martino, meno, ktoré si vďaka tejto snímke budem pamätať už navždy, stvoril giallo, ktoré bez najmenších problémov prekonáva všetko, čo som doposiaľ videl od Argenta či Fulciho. Vizuálne úchvatné až snové aranžmá ma doslova vtiahlo do príbehu, ktorý je krásne napínavý a krásne zamotaný. Krásna a skvelá je taktiež Edwige Fenech v hlavnej úlohe a rovnako jej mužskí kolegovia – charizmatický George Hilton a násilnícky Ivan Rassimov, keď si spomeniem na niektoré dubiózne herecké výkony z filmov dvoch vyššie spomínaných talianskych hororových majstrov, je pre mňa záhadou, ako dokázal ich menej známy žánrový súputník natočiť takto enormne pôsobivú záležitosť. Grandioso Signore Martino ! (09.12.2009)

To čo mi na starších filmoch podobného žánru zvykne vadiť, tu bolo práve najväčším pozitívom. A teda vraždenie, alebo akčné scény ako také. Tie boli totiž zvládnuté väčšinou výborne, hlavne vďaka kreatívnej kamere. Ale záverečné rozuzlenie za pomoci vysvetľovania na mňa pôsobilo už trochu smiešne. Preto je moje hodnotenie napokon iba takto mierne nadpriemerné. Ale musím uznať, že toto zoznamovanie sa s giallom bolo pre mňa príjemným prekvapením. A to nielen kvôli fascinujúcej kráse herečky v hlavnej úlohe. (20.10.2013)