Tutti i colori del buio

Výborně zkombinované aroma italského psychologického sedmdestákového thrilleru je úžasné. Ta móda, neumělá ženskost žen, minisukně v kombinaci s kozačkami (můj soukromý fetiš) a nijak neskrývaná přirozená nahota (ve smyslu, že když má být někdo nahý, tak je prostě nahý a nikdo se to nesnaží nějak zakrývat nebo tupit nezvyklými úhly kamery). Vždycky mě překvapovaly pointy a vyvrcholení mnohých podobných italských snímků, které z dnešního pohledu už nejsou moc "košer", ale přesto mají své kouzlo (snad svou lehkou naivitou nebo lépe řečeno prostotou a jednoduchostí). Všechny tyhle klady však dost výrazně převyšují dva výrazné nedostatky, je to poněkud zdlouhavé a v souvislosti s tím poměrně nudné. (03.04.2013)

Nejlepší, anebo druhý nejlepší film Sergia Martina, který jsem dosud viděl (nemůžuse rozhodnou mezi jím a Torsem). Divák celou dobu netuší, zda-li se jedná o obyčejnou giallo detektivku, psychologický horor, či dokonce něco nadpřirozeného, což neobyčejně silně poutá jeho pozornost. Navíc je to moc pěkně natočené, poměrně dobře zahrané, s pěknou vizuální stránkou a několika dávkami pořádného napětí. Horror movie of the year (26.02.2010)

Vzhledem k tomu, že Edwige Fenech je trvalou součástí všech romantických snů mého života, v minulých jsem nevěděl, že vlastně sním o ní, protože jsem k ní teprve spěl a ty sny nebyly výlučně romantické, současné nebudu popisovat , jsou pro změnu až příliš vyspělé a do komentáře se nehodí a ty budoucí počítám budou skutečně už jen romantické, nemusel bych k tomuto hypnotickému ne až tak giallu vůbec nic psát a jen tiše a s nepřítomným pohledem ohodnotit zejména výkon mé vysněné femme fatale. Avšak i když od ní s vypětím všech sil odhlédnu, zůstane mi sice méně poutavý, přesto pořád dost dobrý, film s podivnou formou vyprávění balancující na hraně reality a snu, avšak pro mne vcelku přehledně, s rozeznáváním toho, co má a nemá býti sen jsem neměl problém a kontinuitu vyprávění jsem si užil bez větších zmatků. Rozptylovalo mne spíš něco jiného, velmi příjemně ovšem..ach, ach Edwige ! (24.08.2014)

Tenhle kousek si mě získal hned svým začátkem a nepustil až dokonce. Film si dokáže pohrát s divákem tak, že si místy připadáte zmatenej jako hlavní hrdinka. Co je pravda a co je sen ? Co je reálné a co je halucinací ? Parádní vizuál i hudební doprovod + Edwige Fenech je pořádná samice. I přesto ve srovnání s Martino(vým) filmem " Torso " prohrává. Slabší 4 hvězdy. (12.02.2018)

Další režisérův nadprůměrný zářez, i když tentokrát už nedosahuje kvalit jeho nejslavnějších děl. Martino sem použil už osvědčenou hereckou trojici z jeho staršího The Strange Vice of Mrs. Wardh a giallo jako takové spíše lehce olizuje, jelikož přidává mysteriózní zápletku v podobě podivného kultu, který je hrdince neustále v patách. Pointa mě tentokrát nijak nevzrušila, větší pozornost jsem totiž věnoval úžasné vizuální stránce. (12.06.2012)