Rýchlo a zbesilo 7

FF7 mal byť pôvodne film, ktorý otvorí sérii novú cestu, s novým konceptom, s novým režisérom a novými nápadmi. Osud to však chcel inak a James Wan, režisér známych a medzi horror-fans obľúbenými strašidelnými snímkami si však až v príprave tohto filmu prešiel skutočným peklom. Musím však povedať, že nech boli plány akékoľvek, tvorcovia sa s tým vyrovnali vskutku znamenite. Očakávania boli skromné, ale na výsledku sa tragické udalosti takmer nepodpísali. Celé to dýcha zbesile preexponovanou bang-bang atmosférou šiestej časti, lokalita strieda lokalitu, akcia akciu, za ktorou ide ďalšia akcia, až sa strácate v príbehu, pretože je takmer všade len akcia, občas sentimentálna scénka na tému "rodina", po nej znova akcia, občas nejaké sexi kočky, ale aj to je vlastne akcia, pretože tie sexi kočky fightujú navzájom! OMFG! Otáčky mozgových závitov nechajte ísť na voľnobeh a nechajte sa unášať rýchlou a zbesilou jazdou skvostných dialógov, trefných hlášok a vyšperkovaných akčných sekvencií, či vo forme autonaháňačiek, prestreliek alebo bitiek, a či už je to na betóne alebo vo vzduchu. Obsadenie skvostné, kamera a strih bezchybný, hudba labužnícky vyberavá - čo viac si môže fanúšik série a žánru môžu priať? Snáď len pokračovanie série, ktoré by som ešte pred premietaním považoval za chrapúnstvo voči Paulovi Walkerovi, ale teraz si myslím, že možno práve toto by bolo jedno z jeho posledných prianí. No a na záver teda klobúk dole pred decentnou a dojímavou rozlúčkou s Paulom, naozaj som nečakal tak intenzívny záver. Tvorcovia si dali naozaj záležať a bolo cítiť akési magické prepojenie a Vinove slová o rodine počas filmu dostávali neskutočne reálny feeling. Mrazivo srdcervúce! 85%. (04.04.2015)

Nešlo by si to nezamilovat, kdyby se to mnohem (ale mnohem!) více neslo na sebeuvědomělé vlně jako ve scénách s Rockem či Stathamem. Takto je to nevídaně "over the guilty pleasure top" přestřelený "dějem" telenovoloidní akčňák, kde je sice ultimátní testosteronové obsazení, ale nic z toho, protože místo aby si tito borci dávali nonstop pěkně postaru přes držky, tak za ně nonstop úřadují počítače animující jejich CGI dvojníky v létajících autech na tisíc a jeden způsob. A zaznamenané to je rozklepanou kamerou, kde je celkový nepřehledný chaos ještě umocněn epilepsii vyvolávajícím střihem. Takové mrhání potenciálem/obsazením tu naposledy bylo u... No, vlastně u šestého Rychle a zběsile. PS: Diesel variaci na "jsme/byl rodina" pronese snad ještě častěji než "Já jsem Groot" ve Strážcích Galaxie. (02.04.2015)

Rychlozběsiláckej standard. Což se zhruba rovná přehnané, ale pekelně zábavné akci a oproti tomu dialogům, při nichž fanda artových dramat umírá v bolestivých křečích. Mohu si plnými blockbusterovými doušky vychutnat to první, podobně ale nelze zcela ignorovat to druhé. Stejně jako v případě obou minulých dílů mě další zhlédnutí vůbec netankuje, jednou prozatím bohatě stačilo. A Wan by měl konečně natočit Rozsudek smrti 2. Nebo péčko. (31.03.2015)

Wan udělal to, co chtěl každý soudný člověk udělat už x dílů zpátky. Vzal veškerou dialogovou výplň, vyhodil ji z okna a na její místo dosadil permanentní akční náhul, který je naládovaný fan-servicem, entuziasmem a nápady. Dojemná není rozlučka s Walkerem, která přichází až příliš pozdě a je teda fest na sílu, nýbrž Wanova schopnost koordinovat několik plánů akce najednou, zároveň ji levelovat do dalších, ještě větších sekvencí a zároveň si udržet kvalitní rytmus, aby nehrozila nuda. Což je teda na poklonu. O to víc, že každý dostane svůj moment a až na otravného Gibsona zazáří. Včetně Tonyho loktů, Rondiných lámaček a Vinova obřího klíče. Když se ozvaly chorály a začal regulérně ikonický náskok do finálního fightu, který Johnson zakončí sestřelováním dronů záchrankou, už jsem se jen pobaveně tetelil v sedačce. Je to strašná chujovina a Wanovi občas ujíždí míra u stopáže jednotlivých sekvencí. Ale kašlat na to. Tahle série má za kamerou konečně kreativní mozek a vydolovala ho sakra poctivě. Už ten úvod je někde úplně jinde než zbytek Linem koordinované série. (30.03.2015)

Hodovní tabule (fástfůd čůryjus sevn), plná vybraných lahůdek (solidní obsazení). Uheráček od Picku, uralte gouda, znojemské uhorky, sardinský pane carasau, carpaccio, rybí ovulace, vyndané ze chcíplého jesetera, kefír s velice ušlechtilou probliotickou kulturou, na křupavou bagetku připlácnutý šedesátiprocentní brie a pro otrlé játrovka (herce si račte dosadit sami). Sem tam nějaké bulvy, malvy, vulvy.. nebo jak se to nadává různobarevnému zboží národního podniku Ovoce-zelenina. Tvůrčí tým se napral jako prase u koryta, vše v pupících protřepal, nemíchal a z míst k tomu Prozřetelností určených vypustil tak nekonzistentní produkt (rozuměj sračku, cáknutou pod tlakem, až se valila potrubím zpět v mocných vlnách a i sousedům o dvanáct pater výše vymalovala strop aha místnosti), že to svět již dlouho neviděl. Co věta, to parodie na myšlenku, co akce, to nereálná chujovina, co charakter, to absolutní kretén. Hvězda za nechtěné pobavení, protože jestli tímhle stavěli Volkrovi pomník, tak uplácali maximálně sněhuláka. V létě. Ve stoce. Kladu si tímto osobní závazek. Až na vozovce zase narazím na libovolné hovádko ve vytuněném trabíku, vezmu ho po škebli heverem. Snad jeho vnitřní orgány dopomohou nějakému slušnému jedinci k tomu, aby byl společensky prospěšný, protože jinak by tu cílenec podobných ,,filmů" jen darmo vydýchával vzduch. Edit po deseti minutách neurotického přecházení bytem: můj ty Tondo kolenatej, to byla ale mrdka z krtka! (23.08.2015)