Sinister 2

Jelikož mě příliš nenadchla jednička, nemohla mě tím pádem ani příliš zklamat dvojka. Proč, to už jsem psal minule - horror, ve kterém hrají (a navíc rádoby straší) malé děti, nepovažuju za pořádný horror. Takže z mojí strany vcelku spokojenost z dobré řemeslné práce, z výpravy, z hudby, ale žádné velké nadšení ze samotného děje. A teda nechci ze sebe dělat nějakýho měkotu, ale mně kdyby někdo ufiknul srpem půlku pracky, těžko bych pak ještě duchapřítomně pobíhal po domě, zachraňoval oběti a hlavně vyklidněně šoféroval auto. (13.01.2016)

Když se řekne Sinister 2, je to jako kdyby jste si koupili čínskou verzi Pilsner Urquel (pro méně zkušené: je to pívo), zkazíte si chuť a ještě k tomu máte v drž..., pardon, v ústech hroznou pachuť nekvalitního béčkového píva. U druhého Sinisteru jsem měl takovouto zahořklou pachuť v hlavě, kde se mi během sledování tohoto hororového paskvilu rojil pořádný tok bordelu negativních myšlenek a prožitků. ___ Režisérsky absolutně nezvládnutý počin. Ačkoliv mám Derricksona v oblibě, za tenhle scénář bych ho společně s panem režisérem Foyem nakopal do zadku! ___ Koncept psychopatických, zfanatizovaných mutantních děti, které si štáb zřejmě vypůjčil z Bohnic byl do oka bijící. Postupem času se pomalu bojíte průměrných výkonů rádoby herců více, než hororu samotného! Třešničkou na dortu byl odfláknutý střih, který místy připomínal vizuální efekty starých televizních filmů osmdesátých let. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (13.09.2015)

Kukuřičnééé...placky...ne, děti. Sinister 2 je slabší, jak už to často u dvojek bývá, přesto je lepší, než většina duchařin z poslední doby. A to proto, že více než na duchy, hmm, zde to vypadá dokonce na poltergeisty, sází na drama rozpadající se rodiny. Nejsilnější scény jsou tak paradoxně ty, kdy se střetávají manželé, jejich synové, případně všichni dohromady. Film má místy své napětí, ale strašidelný není. Zábavným zpestřením je duchařská filmotéka - potěšili krokodýlové i krysy, kteréžto mučení vynalezli již hodně dávno Japonci. Kromě přikládání hrnce s vyhladovělou krysou na břicho, která pak byla skrze otvor ve dně drážděna rozžhavenou tyčí, aby se co nejrychleji pokusila uniknout přes útroby, byl častější způsob přikládání hrnce na zadek odsouzeného - ten často zemřel na šok dříve, než se krysa dostala do jeho těla. Podle svědectví ale uhynula většinou i krysa, jelikož se v nitru těla udusila. Jinak filmu podráží nohy nesmysly, kdy malý kluk přemůže rodinu (hlavně despotického otce), což raději není ukázáno, propuštěný zástupce šerifa přijede na místo popravy v autě, ale pak, čert ví proč, všichni prchají pěšky... Solidní průměr na jedno podívání. (07.03.2016)

Po unikátní jedničce už se nic originálního vymyslet v podstatě nedalo, a tak si Skot natáhl přes xicht punčochu a vydal se vyloupit Kukuřičné děti a Paní v černém. Na první štaci ho Malachaj se smíchem sekl srpem horizontálně přes prdel, takže na ní teď konečně má presbyteriánský kříž, na štaci druhé na něj Hery Potrat poštval Myslomrda, tudíž z něj nakonec vypadl tupý rychlokvašný blábol, jen aby se rychle zaparazitovalo na úspěchu prvního dílu. K tomu všemu asi pochopil, že scénář tentokrát stojí za vyhnitou pochvu, a tak fikaně vycouval z režie a hodil pádlo do ruky nějakému irskému nekňubovi, který již dříve žluklým zvratkem s názvem Citadela jednoznačně prokázal, že je pro Holyvůd nesporným talentem a mohl by třeba skvěle kouřit čuráky na Sansetbulváru. Když si člověk navíc představí, jaké roztomilé vyfikundace by se daly vyvádět s hustým středověkým lidožravým démonem, a pak spatří jen mikroprostřihy na zfetovaného mastňáka s pomoučenou držkou, má chuť se hlasitě rouhat, i když by pak za to mohl skončit v nebi. A tak nezbývá, než si závěrem s chutí zapičovat, jednak proto, abych splnil kvótu zneužívání bezúčelných vulgarismů HOMOvy nové a lepší filmové publicistiky, a druhak abych vyzdvihl lapidární vševýstižnost a rétorickou variabilitu ženského zevního genitálu v návaznosti na úsporu diskového prostoru. Takže, atmosféra jedničky v piči, scénář a režie totálně na piču, démon kompletně zpičený a jediná piča, která stála za podívání, byla ta katalogová MILFka v hlavní roli (142 znaků!). Pro hochy z filmové teorie ještě uvádím necenzurovanou verzi, protože piča je pro ně příliš abstraktní pojem: Genius loci sekundární progredience lze determinovat jako přinejmenším insuficientní až skurilní, valor režijního a scenáristického kontributu aproximálně osciluje okolo nihilu, eikon démona evokuje sardonický paskvil a femininní prvek mi afikoval iritující asfyxiofilické tenze v genitální oblasti (263 znaků!). (07.12.2015)

Sinistrový ošiaľ má okrem dobrého námetu na svedomí výrazná hypnotická hudba. Príbeh je síce prostý, ale funguje. Tempo je pomalé, ale u mňa si to udržiava až do konca plnú pozornosť. Prepojenie s jednotkou, sa podarilo celkovo obstojne na tento žáner a ani herecky to nie je zlé a určite je to jeden z tých lepších hororov. Filmu ale nedodáva potrebnú vážnosť žiadna ústredná postava ako to bolo v prípade Ellisona Oswalta (Etha Hawke), tvrdohlavom spisovateľovi pátrajúcom po záhadných vraždách. Démon tu dostáva väčší obrazový priestor, no o moc viac sa o ňom nedozvedáme, len lacno mrhá ľakacími momentami poistenými zvukovým efektom. Sinister 2 si vďačne prepožičal z jednotky kvalitný nápad, obstarožný vzhľad amatérskych nahrávok, no príliš veľa strašidelných detských postáv a zastrešil to nie práve najšťastnejším sociálnym rámcom Courtneyinho života. (01.06.2019)