Na víťaznej vlne

miluju sportovní dramata a pokud je někdo umí,pak jsou to američané.Žel bohu vyjímky potvrzují pravdilo a When The game stands tall je právě onou vyjímkou.Příběh je sice inspirován skutečností,ale nic to nemění na tom,že jede po zajetých sportovně dramatických kolejích a navzdory tomu co se na plátně děje nedokáže z diváka vyřískat prakticky žádné emoce.Fotbalové zápasy jsou nasnímány dobře,ale to je u podobných filmů samozřejmost.Zbytek je místy nudná a zbytečně ukecaná vata,která se snaží diváka stále někam tlačit..např. si opravdu nemyslím,že 2 prohry po 151 výhrách jsou devastující sérií atd.V rámci žánru průměr...50% (02.01.2015)

Neurazí ani nenadchne. Ale opäť vítam návrat do športovej drámy, pretože viem, že klenoty typu Spomienka na titanov či We are Marshalls sa už nenatočia, takže som vďačný za každý sport drama movie. Najbližšie ma čaká ďalší americký národný šport v podobe Million Dollar Arm, kde očakávam rovnaký "len" priemer, ale aj tak si ho nenechám ujst. 65% (03.05.2015)

Tenhle film z prostředí středoškolské ligy amerického fotbalu byl celkem vydařený! Pravda je ta, že dokonale bylo natočeno vše kolem reálných zápasů, příběh sám a vykreslení jednotlivých postav, už trošičku váznul! Každopádně tím, že bylo vše vystavěno na reálném základu, dostával celý příběh určitý punc jedinečnosti! (02.02.2015)

Ten pravý charakter mužstva se nejlíp pozná tehdy, když se prohrává; v časech zlých spíš než v těch dobrých. Toť stará pravda platící univerzálně pro všechny týmové sporty, a je určitě jedině dobře, že se jí někdo - spolu s v(d)ěčným motivem kolektiv > jednotlivec - rozhodl takhle naťuknout. Co už bohužel pochválit nemůžu, je ta zjevná manipulace s divákem... 1) Dvě prohry ze dvou úvodních zápasů se vážně nerovnají "devastujícímu startu do sezony"; dokonce ani v případě mančaftu, co zrovna přišel o tak dlouhou vítěznou sérii. To se na mě nezlobte. 2) My všichni současní/bývalí sportovci moc dobře víme, čeho dovedou být schopní takoví fanatičtí tatínkové, ovšem tahleta posedlost jedním rekordem byla minimálně nevěrohodná; až bych možná hovořil o posedlosti posedlostí v podání autorů snímku. Zápas co zápas aspoň pět záběrů na běsnícího Ryanova otce, no to víte že jo. *sigh* 3) Chápu, že se rekonstruovaly skutečné události, ale aby se během prvních 40 minut hned čtyři postavy ocitly přinejmenším na hraně života a smrti, to na mě bylo přece jen příliš. 4) Novináři a komentátoři zde působí jenom jako takoví kašpárci ve službách osudovosti filmu. A jsou přitom dost dobře nesnesitelní. --- "You know why they call me Buster?" - "Cause you're stupid enough to let them?" (19.11.2014)

Nevim,ale ne v každym filmu je to takhle solidně naporcováný.Sice takový ty filmy,kde je ten fotbal na devadesáti procentech filmu,je zábavnější,jenže to svádí k doměnce,že sport je zábava,a trénovat se ani nemusí.Ale bohužel tohle platí tady u nás,v Kocourkově.Děvky,chlast.Sport je ale fyzická,a taky psychická dřina,takže kecy k tomu taky patřej.70%. (25.01.2015)