Temné miesta

Secret in Their Eyes, Solace a teď ještě Dark Places aneb tři filmy roku 2015 které by dobře posloužili jako piloty k televizním seriálům.Tři filmy, ve kterých se sešla hvězdná Hollywoodská smetánka a jejichž ''nepředvídatelné'' scénáře by napsal i školák na prvním stupni.Každému z nich jsem ochotně nalepil 3* a jen si prostě postěžoval, že jestli nám tyhle televizní braky bude náš český distributor cpát furt do kin, tak náš národ zdegeneruje víc než z Troškových letní Babosraček.50%. (26.06.2016)

Celou dobu jsem si říkal, že bych si to mnohem radši přečetl, protože jako film je to dost nuda. Hlavně proto, že Libby je v podstatě kráva a že mi víceméně bylo úplně jedno, co se jí před třiceti lety stalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, ale když je to celé neskutečně utahané, dlouhé a chladné, tak to stačit nemůže. Paquet-Brenner nezvládne budovat napětí, i když tu jsou evidentně momenty, kdy by to šlo a kdy to v knížce nejspíš fungovalo (scény s otcem), ale od půlky jsem víceméně jen čekal, až to skončí, abych viděl, jestli je tam nějaká zásadní pointa, po které ta předchozí hodina nudy bude vypadat geniálně. Žádné jsem si nevšiml. . (10.06.2015)

Temné kouty je příběh o jedné rodině,vraždě a nalezení sama sebe.Libby Day zažila v sedmi letech vyvraždění svojí rodiny a přesto ,že je z vraždy zavřen její bratr co zrovna propadl satanismu,tak nic není tak jak se zdá na první pohled.Film byl pro mě zajímavý hlavně co se atmosféry týče a musím se přiznat,že jsem téměř do poslední chvíle netušil kdo onen čin udělal.Co se týče Charlize Theron týče tak skoro jako vždy je výborná a táhne celý film,ale neméně dobré jsou i vedlejší role.Taková Chloe Grace Moretz roste film od filmu.Za mě tedy celkově 75% a čtyři hvězdy. (21.08.2015)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)

Konečně film, který má příběh, který až do konce nechává diváka na pochybách, jak to tedy skutečně bylo a to mám hrozně rád. Navíc když v tom filmu kraluje nestárnoucí Charlize Theron. Škoda, že to nenatočil někdo schopnější, kdo by dokázal tak skvělý námět i prodat a natočit trochu působivěji. Proto snížuji hodnocení o jednu hvězdu, ale jinak chválím a doporučuju! (23.10.2015)