Heker

Rád bych začal alespoň trochu positivně. První polovina je poměrně slušná, navnazuje na rozuzlení, pěkné záběry, hudba taky OK, i když sem tam až nebezpečně připomínala Temného rytíře. Že se Mann rozhodl obsadit/zaplatit pouze jednoho známějšího herce, není v principu na škodu, ale to by Kryštůfek Hemsworthů musel taky alespoň trochu hrát. Kámen úrazu však je, což jistě není záhadou, scénář. Ani nevím, jestli se mi chce investovat svou energii do popisování jeho stupidity. Záporáci nula, finále jedno z nejhorších, jaké jsem kdy viděl, zápletka / rozuzlení nula, ale Chris á la MacGyver oblepený porno časákama a vyzbrojený šroubováky a neprůstřelnou šálou pobavil... 40% (16.01.2015)

Na svém nevýkonném PC si umím celkem solidně přečíst poštu, napsat komentář na CSFD a zavirovat si ho návštěvou ruských pornostránek. Z toho lze bez obtíží vyvodit, že nemám nejmenší tušení, zda je Hackerovo bušení do klávesnice realistické či vyfantazírované. Jenže mně to je jedno, neboť na mne to působilo přiměřeně autenticky a Mann zase jednou dokázal, že umí s velkou lehkostí skloubit zajímavé téma, napětí a trochu sexu. (07.08.2015)

Není to ani letní high-endová lovestory, ani třicátá léta s digitálem, ale pořád to má kupu trademarků, které u Manna buď milujete, nebo ho/je vůbec neznáte. Jsou režiséři, kterým se to nepodaří nikdy. Jsou tací, kteří dokážou přesně vyhmátnout tu chvíli, kdy to svět potřebuje a přepisují trendy (Matrix) a jsou dokonce i ti, kteří se nazývají průkopníci a pokládají základy toho, co doceníme v kinematografii až s odstupem několika let. Ti co předběhli v tom co/jak ve filmu vyjadřují svoji dobu/generaci. Takovým tvůrcem je Michael Mann. Bylo to v devadesátkách, nulkách i desítkách. Stále je o krok napřed a jeho filmy v hodnocení rostou s odstupem času. (17.01.2015)

Děláte si prdel?! Blackhat je parádní, drsná, odtažitá (s divákem se moc nesere) a příběhově zajímavá krimi (co na tom, že motivace záporáka mohla bejt víc procítěná a logická), kterých dneska vzniká asi tolik, jako kvalitních hororů. Přijde mi, že už se bez laserů, Marvelu a Bayhamu nedokážete obejít a když vznikne něco jako Blackhat, házíte to do odpadu jenom tak z reflexu. Když je film sofistikovanej? Špatně! Když je jednoduchej? Šaptně! A co když je přesně mezi? Špatně! Nevim co jste všichni čekali a co pořád čekáte, ale někdy není špatný se trochu zamyslet. V rámci Mannovi tvorby je to sice - ANO - průměr, ale v rámci americký krimi produkce je Hacker vysoko v nadprůměru. Jediná věc, která člověka může nasrat, je, že Mann použil hudbu složenou pro úplně jinej film (Elysium), což - ačkoliv do filmu padne - kazí celkovej dojem (to ale neni důvod srážet nějak rapidně hvězdy). (03.05.2015)

Herr Mann po dlouhé době šlápl do hovna. Vyhlášenému puntičkáři a realistovi asi někdo háknul logické hradlo a kompl, v němž mu vyměnil původně vymazlený a neprůstřelný scénář za slaboduchou kokotinu nějakého krutopřísného počítačového mága, který se v životě úspěšně naboural leda tak do svého elektronického bankovnictví, a to pouze proto, že znal heslo. Jen háknout sousedovi růtr s trapně 256-ti bitovým kryptováním, aby měl člověk zadara internety, obnáší tak hodinu instalace všelikých vyfikundací, dva dny odchytávání paketů a pak tak týden brutálního zavařování čtyřjádrové ísedmičky. Když pak jeden vidí, jak Homosvort během dvou vteřin naboří NASU ze chcíplého tabletu, výkonného akorát tak na sdílení assbukových statusů, jde znovu omrknout, jestli si náhodou blbě nepřečetl jméno režiséra, a to nezní Harlin nebo Emerich. Polemice o vhodnosti obsazení nejžužovějšího manekýna Viktoriina sekretu do role ultrahustého karatehekra se vyhnu pouze konstatováním, že mu s notnou dávkou benevolence lze uvěřit akorát to, že by se po ukrutném snažení možná opravdu naboural do vagíny té čínské pipinky, kdyby do ní předtím aploudoval tak litr vodky. Co mi však nejvíce podráždilo aristotelovské klástry, to byl ten genitální záporák, který ladným stisknutím entru vyčoruje během minuty z burzy skoro osmdesát míčů, a pak, místo aby to tak desetkrát tiše zopáknul na více místech, raději vyhazuje do luftu čínské jaderné reaktory, verbuje mezinárodní žoldáky a osnuje složité globální komploty, na nichž vydělá zhruba stejné prachy. Asi aby jej rychleji chytli a mohl v tom hrát Homotór. Jsem známý tím, že často preferuji zábavu před logikou a docením kdejakou slaboduchou sračku. To by to ovšem nesměla být úmorně sáhodlouhá slaboduchá sračka, dohnána k tomu všemu výše uvedenému neštěstí až k otravným 140-ti minutám, z nichž minimálně 30 vyplňují „děsně kůl“ animace, jak ti chudáci trpaslíčci běhají v kabelech s datovými batůžky od konektoru ke konektoru. Tak s tímhle jdi do prdele, Míšo! (21.04.2015)