Pinocchio

Pohádkám už jsem dávno odrostla (a ani je moc nemusím), ale za příběh, který má myšlenku a za animaci, která neuráží a která mě zvláště ve vypjatých, dramatických situacích velice bavila (prvoplánovou líbivost vystřídal modernější, expresivnější tvar), tak za to všechno si Pinocchio ty hvězdičky zaslouží. (21.11.2019)

S pohádkou Carla Collodiho má Disneyovské provedení sice jen málo společného, ovšem tahle verze dostala nové kouzlo poetické atmosféry. Z celého dílka na diváká dýcha velmi příjemná atmosféra, panáček Pinocchio je opravdu roztomilý (přestože v původní verzi to byl nevychovaný spratek) a setkání Geppetta a Pinocchia v útrobách velryby je téměř slzy deroucí. Jedno, co se musí Disneyho továrně na sny nechat, je to, že umí vytvořit nepopsatelný pocit nostalgie, sebestaršího diváka vrátí mávnutím kouzelného proutku do dětství - času snů a radovánek. A tak by to mělo být s veškerou tvorbou pro děti. Ani se nechce věřit tomu, že rok výroby je 1940! (19.11.2013)

Po Sněhurce v pořadí druhý Disneyho animovaný velkofilm, který cílí očividně více pro změnu na malé chlapce než dívky. Je tu spousta akčních až dramatických scének a méně zpívání než tomu bylo už ve zmíněné Sněhurce. Postava Pinocchia je strašně za mě až otravně naivní, ale to asi malé děti obecně jsou. Osobně mám nejradši spíše ty vedlejší postavičky včele neustále rozčíleného Cvrčka, který díky svým grimasám umí sem tam i mile rozesmát. Ostrov Pokušení ( Pleasure Island ) je asi tou nejzajímavější části, ale film jako celek na Sněhurku rozhodně nemá ani omylem... (28.07.2024)

Opravdu divný, a takový pasivně agresivní Disneyho produkt. Morální poselství o dostihnutí brutálního trestu dětí a puberťáků, kteří se oddávají dospěláckým neřestem, přičemž jsou celou dobu manipulováni dospěláky a celé je to přitom zaobalené do barvičkovité disneyovské veselé pohádky, nějak fakt nemám chuť podporovat. Když se aspoň chci zabavit u akce a děje, tak zjistím, že ten je vycucaný z prstu a bez nápadu (to, že Gepeta z ničeho nic spolkla veleryba a on přebývá v její tlamě jsem nepochopil). Celým filmem se tam line to, že Pinocchio vlastně neumí poslouchat, a je nezvladatelný a sobě-nebezpečný, ale hlavně, že celou dobu má strašně působit jako oblíbená, doširoka se usmívající, pohádková postavička. Přitom je to ňouma. Jo, "děti mají poslouchat, jinak budou potrestány", to je to, co se má Pinocchio naučit. Kecy. Žádná druhá stránka věcí, žádné pozastavení se nad krásou života kolem (jak to Disney umí), žádné pocity štěstí (opět jak to Disney umí), jen boj o vlastní život kvůli vlastní blbosti. A nakonec si zazpíváme jako v nádherném šťastném příběhu, jakoby se ty hrůzy předtím vůbec nestaly. Pakárna. Nebrat vážně. A jako né že by tahleta (a jiná) prapodivná poselství nebyla v pohádkách běžně přítomna, ale tady už to bylo fakt moc. (26.03.2021)

Příběh Pinocchia jsem vlastně do teď podrobně neznal a tak jsem si s chutí doplnil další mezeru v nejen filmovém vzdělání. Ze začátku se mi film velmi líbil. Animace je opravdu pěkná, postavy sympatické a občasné hravé detaily jsou fajn. Bohužel hodně drhne příběh a to pominu jeho naivnost a pohádkovost, která k žánru patří. Nicméně je hodně děravý a podivně necelistvý. Kde se vzal Pinocchiův otec v žaludku velryby? Nikde žádné vysvětlení a ani sebemenší náznak. Proč se kluci měnili v osly a co se s nimi stalo? Opět žádné vysvětlení. Kdybych film rozdělil na části, tak bych nikdy jednotlivé fragmenty nespojil dohromady. Nic kromě animace a ústřední postavy je nespojovalo, což je škoda. Pinocchio tak dostává na cestu jen průměrné tři hvězdy. (09.04.2019)