Pinocchio

S pohádkou Carla Collodiho má Disneyovské provedení sice jen málo společného, ovšem tahle verze dostala nové kouzlo poetické atmosféry. Z celého dílka na diváká dýcha velmi příjemná atmosféra, panáček Pinocchio je opravdu roztomilý (přestože v původní verzi to byl nevychovaný spratek) a setkání Geppetta a Pinocchia v útrobách velryby je téměř slzy deroucí. Jedno, co se musí Disneyho továrně na sny nechat, je to, že umí vytvořit nepopsatelný pocit nostalgie, sebestaršího diváka vrátí mávnutím kouzelného proutku do dětství - času snů a radovánek. A tak by to mělo být s veškerou tvorbou pro děti. Ani se nechce věřit tomu, že rok výroby je 1940! (19.11.2013)

Je to roztomilé, zábavné, originální a na rok vzniku skoro neuvěřitelné. Ale přesto tomu kousek chybí, aby to bylo tak nezapomenutelné, jako třeba Sněhurka. Zhruba v půlce mě Pinocchiovy eskapády nějak přestaly bavit - začalo být totiž jasné, že o kontinuální příběh úplně nepůjde, spíš o taková nesourodá dobrodružství. Možná by se mi víc líbilo, kdyby to byly tři krátké filmy, než jeden celovečerní. No a taky mě zklamalo, že to, co máme s Pinocchiem nejvíc spojeno - to jest zvětšování nosu - se tu objeví jen jednou! (19.10.2013)

Opravdu divný, a takový pasivně agresivní Disneyho produkt. Morální poselství o dostihnutí brutálního trestu dětí a puberťáků, kteří se oddávají dospěláckým neřestem, přičemž jsou celou dobu manipulováni dospěláky a celé je to přitom zaobalené do barvičkovité disneyovské veselé pohádky, nějak fakt nemám chuť podporovat. Když se aspoň chci zabavit u akce a děje, tak zjistím, že ten je vycucaný z prstu a bez nápadu (to, že Gepeta z ničeho nic spolkla veleryba a on přebývá v její tlamě jsem nepochopil). Celým filmem se tam line to, že Pinocchio vlastně neumí poslouchat, a je nezvladatelný a sobě-nebezpečný, ale hlavně, že celou dobu má strašně působit jako oblíbená, doširoka se usmívající, pohádková postavička. Přitom je to ňouma. Jo, "děti mají poslouchat, jinak budou potrestány", to je to, co se má Pinocchio naučit. Kecy. Žádná druhá stránka věcí, žádné pozastavení se nad krásou života kolem (jak to Disney umí), žádné pocity štěstí (opět jak to Disney umí), jen boj o vlastní život kvůli vlastní blbosti. A nakonec si zazpíváme jako v nádherném šťastném příběhu, jakoby se ty hrůzy předtím vůbec nestaly. Pakárna. Nebrat vážně. A jako né že by tahleta (a jiná) prapodivná poselství nebyla v pohádkách běžně přítomna, ale tady už to bylo fakt moc. (25.03.2021)

Druhá oficiální Disneyovka a opět naprosto úžasná. Disneymu se z deprese převlečené za pohádku jménem Pinocchio povedelo udělat milý, příjemný a napínavý animák, kde nechybí nic co tehdejší pohádky nabízely. Roztomilá zvířátka, pěkné písničky, vtip a trochu morálního ponaučení. A samozřejmě propašoval i nějakou tu brutalitu, v tomto případě Ostrov Potěšení, kde se zlobiví kluci mění na osly. Viděl jsem naposledy někde na základní škole, ale stále to má kouzlo. PS: Oskarová písnička When You Wish Upon a Star je celkem známá, ale v příběhu zazní jen v titulkách. Animovaný film roku 1940. (02.07.2016)

2. celovečerní Disney Ve srovnání se Sněhurkou je Pinocchio jen slabý odvar. Cesty celovečerních Disney filmů byly vždycky křivolaké. Ano, máme tu literární klasiku jako předlohu, i roztomilou kočičku, rybičku a cvrčka. Ale scénář není tak soudržný jako u Sněhurky, písničky jsou zapomenutelné, personifikovaná zvířata jsou i nejsou na úrovni lidí a příběh o oslících je zbytečně krutý a bez jakéhokoli konce. Carlo Collodi by se asi divil. Krásy rotoskopové kouzelné víly bohužel nejsou všechno. (22.05.2019)