22 Jump Street

Větší nadsázky by tvůrci docílili už jenom v případě, že by zavolali mojí sousedce, která je vyučená kadeřnice, jestli by to nechtěla trošku prostříhat. Jump Street měla bavit a taky že mě bavila, víc od jednoduchých filmů - jakožto i od jednoduchých sousedů - nečekám. P.S: Až někoho z těch třísetosmapadesáti tisíců uživatelů ČSFD napadne, že tu chybí už jen anketa o nejlepší závěrečné titulky, ať mi ani nepíše do pošty a dá za mě rovnou hlas Jump Street. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)

HA! Přírodní úkaz, mysteriozní zjevení a událost nevídaná... Tvůrcům se podařilo udělat pokračování komedie podle stejného sižetu podle kterého jel první díl, k tomu si z toho dokáží sami dělají srandu a která je lepší než první díl (smutně pozdravujeme trilogii bolehlavu aka Pařbu ve Vegas). Obzvlášť podvratné a okaté kopání do vlastních řad hrozně pomáhá, akční stránka funguje jen o málo huře, než ta komediální (což je tím, že je tak komediální tak dobrá) a nenapadá mě snad jediná postava, která by byla nevtipná. Pokorně se kaju a padám na kolena do prachu, neb jsem si myslel, že tenhle film bude jednoznačně nejslabším článkem Filmového čsfd víkendu a hle - mýlil jsem se a hned jak náležitě proběhne doba kání (káňata jsou ovšem přípustná též) užiju si udělení silných čtyř hvězdiček. Viděno za velepříjemné společnosti na filmovém víkendu čsfd 2014 (10.08.2014)

Predpokladám, že ono návykové čaro potrhle zábavnej a podaním vynachádzavej bromance to - podobne ako u jedničky - nadobudne až po pár reprízach. Z fleku však môžem konštatovať, že toto bol (opäť) krutý náklad bezprostredných gagov, intertextových narážok a hravých digitálnych vychytávok a za menej cenný ho považovať netreba. Niektoré hefty už samozrejme hraničia s trápnosťou, ale to je pominuteľné riziko podnikania, pri ktorom nemožno očakávať, že každá sranda bude univerzálne srandovná; v konečnom dôsledku je to aj tak len o uhle pohľadu a pravdou v tomto prípade ostáva, že neohrabane trápne sa velice rýchlo vie obrátiť v pôsobivé a fresh. Trochu mi vadila väčšmi rozháraná a nedôsledná hudobná dramaturgia (až ten Diplo to pri konci na chvíľu vykompenzoval), ale čert to vem, bavil som sa prevažne kráľovsky, potešilo ma, že si tvorcovia všimli mojej poznámky na margo Cubovho akcentu (straight outta Compton) a použili ju v príbuznom kontexte:) a ta nevyhasínajúca chémia medzi Hillom a Tatumom, je fakt skvelá. Dúfam, že si to za nejaký ten čas spolu dajú aj v dvadsať trojke. (28.07.2014)

Záverečné titulky sú geniálne, platí to aj o vypointovaných scénach, kde je v strede pozornosti Ice Cube a výborná je aj záverečná sequelová koláž. 22 Jump Street je po všetkych stránkach zábavnejší film ako prvý, no i tak ho nemôžem hodnotiť výrazne pozitívnejšie. Pretože Lord a Miller nevedia rozprávať príbeh a skôr ako o deji možno hovoriť o spleti skečov s vulgárnym humorom presahujúcim medze únosnosti. Komediálny žáner vo vrcholnej podobe si predstavujem predsa len trochu inak. (02.10.2014)