22 Jump Street

Jak byla jednička ujetá, tak dvojka už je tuplovaná šílenost. Prvních patnáct minut jsem na ty dvě paka civěl s otevřenou držkou a přemejšlel, jestli se mám smát a nebo na ně nepochopitelně civět jak na Tesla cívku. Bylo vidět, že veškerá přehnanost byla naprostý úmysl a ještě k tomu se to všechno tvářilo děsně stylově, což podpořila i samotná taneční muzika. Příběhově pak nepřekvapili, protože nevymysleli vůbec nic nového. Jen střední vyměnili za vysokou. Hlášek ale bylo tuplovaně. Tak moc, až si myslím, že v tom závanu barevnosti prostředí, jsem musel přehlídnout minimálně tunu dalších vychytávek a odkazů na cokoliv z osmdesátých let. Jak Hilla a Tatuma dvakrát moc nemusím, tak tady se předváděli na dvě doby a já se bavil. Jen jsem si na to musel zvyknout. (22.06.2015)

Perfektní komedie, která směle navazuje na svého předchůdce a která bude bezesporu patřit k nejlepším žánrovkám roku 2014. Nařechtal jsem se fakt hodně, takže jsem uvažoval i o plné palbě, ale když srovnám 22ku například s Apokalypsou v Hollywoodu nebo letošníma Strážcema Galaxie, tak mi to vychází tak na krásných 85%. A dodávám "Don't fuck my daughter!!!" (05.10.2014)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)

,,DĚLEJTE TO SAMÝ CO POSLEDNĚ A VŠICHNI BUDOU SPOKOJENÍ…" /// No právě. Teda vlastně – kéž by! Není podstatný, že příběh je podobnej, ovšem jestli to měla bejt obdobná hlína jako minule, tak nechápu, proč vsadili na humor z dílny Apatowa (nebo Rogena?). Nevěřím, že mládež dneska místo inteligentního (nenavážím se do tebe! Jen konstatuju…) humoru konzumuje radši takovýhle sračky. Navíc voba (no hlavně ten tlustější) dost přehrávaj a i to je místama dost trapný. Podle mě je tady trapností asi tak vo 97a½ % než minule. Ledaže by to … já se to bojím vyslovit (napsat vole)… mělo bejt – FTIPNÝ!? (to jsi neměl říkat! Vlastně psát…) Takže kluci parodoujou sami sebe z dvacetjedničky, no a nic moc. J.Hill by prostě neměl dělat na scénářích k filmům, na který se dívám. Nakonec ty 3* dám, ale dře to! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na školu nám nastoupilo 30tiletý batole. 2.) Nejvíc se zasměju u sousedů. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ** NAPĚTÍ ne (24.11.2014)

První Jump Street mě hodně bavil. Jednou z jeho deviz je nepředvídatelnost - hlavní hrdinové nastoupili na střední a vy jste čekali kopec klišé z takových těch otravných amerických filmů zasazených do střední školy. A ono to bylo úplně jinak! Baculatý trouba Schmidt byl za hvězdu a namakaný Jenko za hovado. Dvojka Jump Street je zasazená do prostředí americké vysoké školy - a bohužel narozdíl od jedničky je plná těch neskutečně otravných klišé z amerkých univerzit. Chlastací party, absence jakéhokoli učení (navzdory tomu, že hrdinové jsou na vysoké), nezávazný sex, vymaštěné ženské postavy, studentské spolky typu Alfa Beta Gama... No prostě neskutečná klišé a z toho pramenící nuda. Ano, parkrát jsem se zasmála, za tímhle filmem stojí stejná parta jako za 21 Jump Street, takže to není žádná katastrofa. Jen - alespoň pro mě - neskutečné zklamání. Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju: líbil se mi meta humor ("Už na to nemáme rozpočet, ta honička na začátku nás stála moc peněz."), Tatum a Hill stále mají dobrou buddy chemii a závěrečná ukázka toho, jak by mohla vypadat pokračování, je naprosto parádní! (29.10.2014)