Django

Vemte ty nejhorší prvky a žánrová klišé z westernu, přidejte nevinný kukuč Franca Nera a jeho modré oči, zamíchejte, důkladně protřepejte a máte Djanga. Cobucciův Django patří do kategorie filmů, na které by se velmi obtížně dělala parodie, protože je tak špatný, že je nechtěnou parodií sebe sama. Jako guilty pleasure pozitivní reakce chápu, případná obhajoba Djanga jako zásadního westernového filmu je mimo realitu a obyčejnou lidskou soudnost. Na to, abyste pochopili, jak ultimátní brak snímek představuje, by vám měly stačit tak 2 minuty, kdy se začnete pást na přehrávání a zoufalém neherectví představitelů vedlejších rolí, bohužel včetně hlavní ženské role. Na to, aby Django mohl být představovaný za fajn zábavu, mu chybí právě cílevědomá práce s parodickými prvky. Djangovi chybí smysluplný scénář, jakákoliv motivace osvětlující chování postav, chybí mu vlastně všechno. Mimochodem, spagetti western ve své podstatě byl ryze konzumní béčkový produkt italské kinematografie, kterému scházely ambice producentů, a jen genialitě Sergia Leoneho, který dokázal překročit v několika případech bariéry a dát spagetti westernu pozitivní rozměr, vděčíme za to, že spagetti western není synonymum pro filmovou šmíru. Celkový dojem: 20 %. (01.04.2022)

Začne to skvěle - muž táhnoucí rakev, záchrana bezbranné ženy, osamělý pistolník, mlčenlivý a když něco řekne, spíš to cedí mezi zuby. V liduprázdném městečku jen bahno, děvky, salón... a pak přijde na řadu kulomet. Pravda, kulomet je nesmysl s nekonečným množstvím nábojů a lehký jako pírko. Ale až po sem je to úctyhodná pocta westernu staré školy... S bandou Mexičanů ale přijde problém. Krádež zlata z fortu, zlato vypadající (a asi i vážící) jak müsli, nemožné množství mrtvol - no jo, když padouši tomu jdou tak trochu naproti, když samovolně vbíhají do střel. A degradace děje do stupidní polohy. Ani ten Franco Nero už není takovej borec, přestože charisma může hrstmi rozdávat. Celkově ta kvalita filmu stojí za prd, ale nelze tomu upřít fakt, že zde vznikla když už ne legendární, tak alespoň nezapomenutelná postava. A taky docela chytlavá úvodní píseň. (27.11.2022)

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu. (13.07.2019)

Tak tenhle film je těžká bedna... Hudba, co zasáhne přesně do srdce a krásný scény ve westernu jakon řemen (v tomto případě řemen od kulometu), až jsem si říkal: "tak se pro jednou nešťourej v nelogičnostech a jen si užívej" No jo, ale zkusili jste si někdy za sebou tahat jako kráva těžkou bednu? Jak daleko, o rychlosti přesunu ani nemluvě, by jste se asi tak DOŠOURALI, co myslíte? ;-) Ale stejně je to za plnej bubínek šestirannýho koltu. A sedmou ránu za tu husí kůži při ústřední melodii... Po přepočtu je to za čtyři hvězdy. No a zítra jdu na Tarantinova Nespoutanýho Djanga. Doufám, že se zase nebudu muset dřít s nějakou svinsky těžkou bednou... :-) Tentokrát mám totiž v plánu úplně vypnout mozek a jen si (všemi ostatními smysly) naplno užívat. Uvidíme... (25.01.2013)