Django

Tak tento špageťák právem patří k těm (nej)lepším. Western, kde se krájí uši, bičují ženský a střílí lidi kulometem. Není divu, že si Quentin tento film oblíbil a stal se předlohou pro Nespoutaného Djanga. Franco Nero je v roli Djanga skvělý a je podobný Clintovi víc než se zdá. Sundat na jeden zápřah pět lidí se v každém westernu nevidí. Právem kultovní western, který nenabízí kamerové orgie jako Leone, ale béčkovost a akce to vynahrazuje. Hodnocení OST: Variace na Morriconeho jsou povedené! 7/10 (23.03.2011)

Italové už se nejspíš nemohli dívat na to, jak se v německu ve velkém točí Vinnetuovky ve stylu romantizujících kvazivesternů. Ale zatímco Leone v roce 1966 epicky uzavíral pomalu plynoucí dolarovou trilogii, Sergio Corbucci natočil něco úplně jiného - Něco, z čeho by Karel May dostal kopřivku a hrdinní strážci morálky epileptický záchvat. Něco, v čem body count přetahuje i pozdější Arnieho Komando. Něco, v čem zbourá žánrová klišé o neporazitelných hrdinech, slabých ženách a černobílém rozdělení charakterů. A tak je Django jedním z nejdrsnějších "klasických" westernů vůbec - o zkažených lidech ve zkaženém světě, plném špíny, mrtvolné hniloby a marných nadějí. 8/10 (02.09.2010)

Spočiatku sa Django tvári ako klasický revenge film s priamočiarou dejovou líniou, ale nástup Mexičanov na scénu mu pridáva ešte nejakých tých zbytočných pár desiatok existencií na tomto svete, aby bolo čo kosiť. Bojuje tak proti úplne všetkým a pomáha mu iba jedna žena, ktorá nie je ani "jenkým", ani "mexikánkou". No dobre, bez pomoci zázračnej rakvi by bol jeho výkon sotva polovičný. Corbucci svojho hrdinu nešetrí a ak má schytať rany, tak ich aj schytá. Pár bodíkov navyše za rozbahnenú hlanú ulicu a exkluzívny ženský zápas v bahne. (14.06.2017)

Tento oslavovaný údajný spaghetti western ma nepríjemne prekvapil. Od Sergia Corbucciho som naposledy videl Veľké ticho a to je veľmi vydarený film. Táto úbohučká zlátanina ma prekvapila už v prvom zábere, keď v dobovom blate pred miestnym bordelom som videl vytlačené automobilové pneumatiky. Hudba bola ako od Morriconeho, štruktúra filmu ako od Leoneho, len výsledok bol ako od nejakého anonyma, ktorý sa nechce pod takýto výtvor podpísať. Ak by tento film nebol nakrútený, Franco Nero by sa preslávil v inom filme, Tarantino by svojho hrdinu nazval inak a nič zlé by sa nestalo. Zloduchovia by svoju predsmrtnú choreografiu predvádzali v inom filme, kolovrátkový guľomet by s polmetrovým nábojovým, pásom zabíjal desiatky iných obetí (a to tak, že ani jeden nebol ranený) a geniálna záverečná strieľačka by hravo víťazila v súťaži najtrápnejších filmových scén. (11.06.2017)

Django ... K srdci mi nepřirostl. Trochu si hrál na Ramba - a chvilku mu to docela šlo. Ale zůstalo za ním příliš mnoho mrtvých na VŠECH znepřátelených stranách (!) na to, abych mu mohla fandit. A jestli nakonec každý dostal, co zasloužil ? Abych pravdu řekla, nejsem si úplně jistá. Příběh není tak černobílý, jak se zpočátku tváří, ale nevěřila jsem mu. Vlastně jsem nevěřila nikomu: Neviděla jsem nesmlouvavé kladné a záporné hrdiny, kterak bojují každý za sebe a za svou věc, ale trochu životem unavené herce a herečky, navlečené do dobových kostýmů a donucené simulovat Divoký západ někde v závětří zabláceného modelu westernového městečka ... 2,5* (16.05.2012)