Django

Tenhle film by moh klidne zapadnout a to ze dvou duvodu. Neprinasi prakticky nic novyho a Leone. Ackoliv se Corbucci snazi, Leone je proste buh a na toho nema. Jenze je tu par veci, kuli kerejm stoji za to film videt. Jednak Franco Nero. Sice neni tak cool jako Eastwood a ani se neumi tak prat jako Hill, ale tvaril se dostatecne drsne, hrat umi a Hilla mi vzhledem dost pripominal. Navic takle rychle nekoho strilet sem uz dlouho nevidel. Taky je jeho postava dobre napsana a postupne se ukazuje, ze to az zas takovej kladas neni, ale neni ani zas tak zapornej, aby prestal bejt sympatickej. Pak hudba. Ennio Morricone to sice neni, ale rozhodne neurazi. Co se tyce pribehu, ten je dost jednoduchej, ale film ma 85 minut, takze to utece jako nic, ackoliv se tu par hluchejch a zbytecne ukecanejch mist najde. A ted se dostavam k tomu nejpodstatnejsimu. RAKEV. Uz to, ze ji za sebou taha, z neho dela kultovni postavu, jenze jakmile ji otevre, tak se zacnou dit veci. A zadny, ze by s tim pockal az na zaver, otevre ji uz nekdy zhruba po 20 minutach. Skutecne se tady snad nenajde prestrelka, kde by chciplo min nez 10 lidi a ze tu je prestrelek dost. Ta rakev je prakticky neco jako kytara pro Mariachiho z Desperada. Ted sice asi vetsine dojde, co se nachazi v rakvi, ale predpokladam, ze si nikdo nemysli, ze tam taha mrtvou babicku. Me se tenhle western i pres par chybicek docela dost libil. (03.05.2007)

Italové už se nejspíš nemohli dívat na to, jak se v německu ve velkém točí Vinnetuovky ve stylu romantizujících kvazivesternů. Ale zatímco Leone v roce 1966 epicky uzavíral pomalu plynoucí dolarovou trilogii, Sergio Corbucci natočil něco úplně jiného - Něco, z čeho by Karel May dostal kopřivku a hrdinní strážci morálky epileptický záchvat. Něco, v čem body count přetahuje i pozdější Arnieho Komando. Něco, v čem zbourá žánrová klišé o neporazitelných hrdinech, slabých ženách a černobílém rozdělení charakterů. A tak je Django jedním z nejdrsnějších "klasických" westernů vůbec - o zkažených lidech ve zkaženém světě, plném špíny, mrtvolné hniloby a marných nadějí. 8/10 (02.09.2010)

Paradne talianske spagety. Hlavny hrdina, ktory nehovori, ale "cedi" pomedzi zuby, priatelstva, ktore dokaze znicit par dolarov, truhla, ktora skryva smrtonosne tajomstvo a hudba od Morriconeho. Jedine, co mi trosku vadilo je urcita komornost filmu, v resp. absencia zaberov na velke pristranstva. To by urcite prehlbilo atmosferu aj zazitok. Neva, aj tak je to skutocna pochutka. A zaverecny zaber je jeden z tych "pamatnikov", ktore mi zostanu ulozene v hlave uz navzdy (8.5/10) (20.09.2007)

Samozřejmě, že jsem si nemohl odpustit film, z kterého si vzal Tarantino inspiraci pro svůj westernový epos "Nespoutaný Django". No, vzal inspiraci. Vzal si jméno postavy, titulní melodii a Franca Nera, kterého obsadil do menší roličky. Dějové spojitosti nemá smysl hledat, snad jen v tom směru, že je možné v obou filmech najít nějakou tu romantickou linii, která není pro film z divokého západu vždy povinností. Franco Nero si vystřihl nemluvného zabijáka, který toho moc nenahraje, moc emocí nám nepředvede, ale právě v tom je jeho krása. Rozhodně se nejedná o kladného hrdinu v tom čistém smyslu slova. Je to člověk, který se chová dost nerudně k ženě, která se do něj očividně zamilovala, a místo citů volí raději zlato. Jeho chování má však jeden zásadní důvod, který je třeba hledat v minulosti. Ale nebude prozrazovat příliš mnoho. Django je hrdina, který s sebou přes nehostinnou krajinu táhne rakev, a dobrou půl hodinu si můžete představovat, co tam asi má. Pak záhy pochopíte, proč si QT vzal inspiraci právě zde a svého hrdinu pojmenoval také Django. Mimochodem až teď mi dochází konfrontace mezi Jamiem Foxxem a Francem Nerem v Tarantinově filmu. Je vidět, že člověk prostě musí mít filmové základy, aby si užil Tarantinovy filmy naplno. "Django" nepotřebuje mnoho znalostí, stačí se jen spokojit s tím, že proti vám stojí hrdina, který dokáže kosit své nepřítele ve velkém stylu, sice jde po zlatě, ale nakonec si vybere tu správnou stranu a všechno zakončí stylově na hřbitově. Ano, mám rád western, a ne, nevím, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbal. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/little-ashes-nezapomen-na-me-butter.html (05.03.2013)

Triumfální western all'Italiana. Frajer, co se tahá s rakví divokým západem (což je hodně KURVA stylový, no, a to nemluvě o tom, co se skrývá v rakvi...), a nakráčí si to do ghost townu přímo mezi hrabivý mexikánský špinavce a ještě hrabivější jižanský hajzly. Místy mě to mohlo i trošku malinko nudit, ale celkově zážitek! Drsný, over-the-top, hřbitovní feeling. (04.05.2011)