Giornata nera per l'ariete
The Fifth Cord
The Fifth Cord
The Fifth Cord
Réžia:
Luigi BazzoniKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Franco Nero, Silvia Monti, Wolfgang Preiss, Ira von Fürstenberg, Edmund Purdom, Rossella Falk, Guido Alberti, Agostina Belli, Pamela Tiffin (viac)Obsahy(2)
Aby ze sebe smyl podezření, musí vraha chytit sám... Po odchodu ze silvestrovského večírku je surově zbit mladý učitel angličtiny. Se štěstím přežije, jeho napadení bylo však pouhým začátkem. Maniakální vrah v rychlém sledu znovu několikrát udeří: jeho poznávacím znamením je rukavice s uříznutými prsty zanechaná na místě činu. V hledáčku policie se ocitá novinář Andrea Bild (Franco Nero), jelikož všechny oběti patří do okruhu jeho známých. Andrea se rozhodne využít svého novinářského čichu a kontaktů a vypátrat vraha na vlastní pěst. Rozporuplná, konfliktní povaha, neurovnané milostné vztahy ani silná náklonnost k alkoholu mu ale pátrání neusnadňují... Ve vizuálně opojném detektivním thrilleru vyniká um oscarového kameramana Vittoria Storara, který s gustem nasnímal strohé exteriéry a naopak opulentní interiéry italské architektury raných 70.let. Jeho kamera zachycuje hru světla a stínu na fasádě monumentálních moderních budov, ale dokáže se mazlit i se zarostlou, zanedbanou periferií, v jejíž ošklivosti nachází útočiště záhadný vrah. Hudba pak odpovídá brutalistní architektuře v obraze – není epická a košatá, jak jsme u Ennia Morriconeho zvyklí, ale naopak minimalistická a iritující. Opakované elektronické motivy zrcadlí emocionální odtažitost snímku. Za zmínku stojí i Pamela Tiffinová v roli Andreovy přítelkyně Lou. Půvabná herečka, hojně obsazovaná do rolí naivních blondýnek ve spaghetti westernech a lechtivých komediích, zde dostala příležitost uniknout ze škatulky a zahrát si rozporuplnou a protřelou moderní dívku... Smolný den pro Skopce je reprezentativní ukázkou italského žánru giallo: jedná se o mysteriózní thrillery typické pečlivým budováním atmosféry a důrazem na vytříbenou vizuální stránku, které se nebojí krvavých scén ani odvážnější erotiky. (Česká televize)
(viac)Recenzie (32)
Slušné giallo s pomalejším rozjezdem. Napětí vrcholí v poslední čtvrtině. Vraždy nejsou příliš krvavé, i když prostor dostávají chladné zbraně. Nera mám rád, ale konec mi přišel zbytečně natahovaný na efekt. Přeci jen jsem ho měl vždy za superhrdinu a na můj vkus se s vrahem příliš matlal. Stejně jsou Italové ujetí - vášeň - chlast - nenávist - chlast - láska - chlast... Standardní Morriconeho hudba nijak zvlášť nevybočuje ze skladatelova průměru, snímek není ani vizuálně příliš vytříbený. Od půlky ale film dobře šlape a rychle uteče. Ten hloupatý hošík, co sice uměl správně zamknout celý barák, leč byl příliš pomalý, rozkošně ječel... Za poskytnutí děkuji PetruPanovi. ()
Ten, který není skoupý na charisma. Pouští se, "přes kopce," zlomit soumrak, který losuje. Z měsíčního prstence zvěrokruhu. Pochroumané. Protne uhelným závojem. I když sám, sem tam, koupí rány, skopí kupící se máry. Soptící tep kopaček, christieovský výkop sešlostí smutečního věnce. Neklopýtne u poslední sankce. ()
„Je cosi hluboce božského v možnosti v okamžiku proměnit trpící bytost v navěky bezduchou hmotu..“ Morriconeho minimalismus s tóny psychedelie je tu jen doplňkem atraktivní formy značky Storaro. Rybí oka, voyeurismus, hra se světlem a stíny, barevná šeď brutalismu a snad v každém záběru odraz ať už v okenních tabulích, sklech brýlí, lesklých površích či azzurro duhovkách investigativce Franca Nera. Odstín jeho kruhů pod očima naznačuje, jak moc je zrovna ponořen do vyšetřování a omotáván policejní smyčkou a přitom to řešení měl celou dobu před sebou v pseudovědné rubrice plátku, pro který píše. A tímhle se dostáváme k obsahu, který ani náznakem nepřekročil žánrový stín.. ()
Franco Nero a Giallo. Nevídaná kombinácia. Ale po pravde, po zhliadnutí som zostal sklamaný. Hoci dávam tri hviezdy, čo u mňa znamená "film dobrý". Prvých 10 minút a záverečných desať minút je skvelo zvládnutá giallovská réžia ktorá čaruje s kamerou a hudbou ako v tých najlepších Argentovkách. Vrah zahalený do čierneho kabátu a rukavíc. Skvelá hudba v podaní Ennia Morriconeho a skvelé, estetickému oku lahodiace, zábery sú také aké mám v tomto subgenre rád. Avšak medzi týmito sekvenciami je pomerne ťažko nestráviteľných 70 minút nudy. V podstate som prvú polovicu filmu myslel že Franco je policajný inšpektor až neskoršie mi svitlo že je novinár. Akosi som sa nedokázal naladiť na tento nerozvinutý príbeh. Naťahovaná nuda ktorá ma nenútila hľadať podstatu vrážd a identitu vraha bola hrozná. Zaspal by som pritom, nebyť záverečného rozuzlenia ktoré ma znova prebralo, hoci už bolo neskoro. 2.5* ()
The Fifth Cord môžeme pokojne zaradiť medzi klasické giallovky, i keď v rámci vrážd sú scény snímané ako giallo až povedzme že v poslednej tretine. Novinárovi polícia neverí, vrah má podobné motivácie, aké by ste čakali a fakt, prečo vraždí v utorky, je tak ezoterický, až je to z dnešného hľadiska (a asi bol aj v dobe vzniku) veľmi vtipné. Možno sa budete strácať v tom, ako to má Franco Nero so všetkými prítomnými ženami, ale to je vedľajšie. Dôležitejšia je nakoniec formálna stránka a odhalenie vraha. To je akceptovateľné, ale čakal som predsa len niečo prekvapivejšie. ()
Reklama