Odplata

Po prvním rajcovním pohození opálené řiťky se to tváří jako Django numéro dué, ale než byste řekli "do psí kundy", tak si to začne vykračovat svou vlastní pěšinkou. O zmíněné pěšince se nedá říct, že by stála za vyližprdel, ale zároveň ani nestojí za kundu Carice van Houten. Ale o to tady vůbec nejde. Jde tu o toho hypersupertotalmegahustého pantátu Franca Nera, který se po celou dobu stopáže brodí po kolena v nánosech vlastního charismatu a nebýt má heterosexualita tak neotřesitelně neotřesitelná, tak neváhám, nacválám si to do té přerostlé kozačky a strýčka Franca vojedu do jeho sedmdesátiletého kaďáku. Mám tušení, že nebýt Francovy schopnosti excelovat ve všech hereckých polohách za patřičně grandiózního hudebního doprovodu, tak by se ta čtvrtá hvězdička pravděpodobně skutálela do nejbližšího kokršpanělského hovna. Ale tady nemá cenu polemizovat o tom cobykdyby. Jako jediný zápor vidím, že je tu příliš akce a příliš málo vyblité sedmdesátkové blažky. Stórka je jinak více než nosná a všechno ostatní je vlastně v cajku. Asi doporučuji. (18.08.2014)

Ne, že by ten film byl bezchybný, Nerovy rádoby filozofické řeči a uječená zpěvačka (i když tady se ještě dá vydržet, na soundtracku je to mnohem horší) mi trochu vadily, ale jinak si myslím, že Castellariho muselo něco osvítit. Vizuálně fascinující film, obsahující plno v žánru nevídaných nápadů (postava - symbol, prolínání minulosti a přítomnosti - jasně, některé věci jsou obšlehnuté od Bergmana a spol., ale ve westernu se to fakt nevidí každej den). Na to, že film byl přepisován v průběhu natáčení, je to hodně povedený. Několik měsíců po druhém zhlédnutí ve mně zůstává výrazně pozitivní dojem a možná i chuť pustit si to znova. (29.01.2014)

Keoma: „Musím zistiť, kto som. Aby som dal svojim najjednoduchším činom dôvod. Viem, že to, že som na tomto svete, má nejaký význam, ale bojím sa, že keď zistím, aký, bude už neskoro. Zatiaľ som tulák. Stále cestujem. Aj keď zem spí, stále cestujem... naháňam tiene.“ Nechýbalo veľa a tento western u mňa skončí medzi odpadom. Kde sa toto natáčalo, napríklad? Vyzeralo to ako údolia pod Dolomitmi... Modrooký Franco Nero ako miešanec mi do roly nepasoval, príbeh je bez príbehu a chýba mu hlbšie posolstvo. Prekážali aj spomalené zábery po každom výstrele, keď telá lietali vzduchom. Gangstri sú gangstri a ochrancovia práv sú úplne pozitívni. Cítiť prevahu štýlu nad obsahom. Sú tam však postrehnuteľné isté alegórie – pani Smrť sa túla ulicami a „ukrižovanie“ Keomu je tiež postrehnuteľný prvok. Divne pôsobí podfarbenie príbehu hudbou – kvílivý ženský hlas alebo naopak hlboký mužský tón môžu divákovo ucho skôr dráždiť ako potešiť. Dosť som sa snažila vcítiť do doby vzniku filmu, ale pocit, ktorý vo mne zostal, bol veľmi mdlý. (20.02.2024)

Já vím, že to tak nevypadá, ale já miluji westerny a to jak ty klasický, kdy si pistolník narve do pusy celý stoh sena a to pak žvýká po zbytek filmu. A pak ty méně klasický westerny, takový ty který nejsou úplně známý a tenhle kousek, tenhle diamant je tedy fakt něco. Depresivní je to jak řemen, akční řežba ke konci je dechberoucí a ta krutost, ta z toho filmu doslova teče. A to sem ještě nezmínil tu práci s kamerou, hudbu a tu symboliku v podobě staré ženy, která pronásleduje Keomu všude. Franco Nero možná prorazil díky roli Djanga, ale tenhle film je srdcovka. (27.01.2022)

„The world keeps going around and around so you always end up in the same place.“ Keoma reprezentuje Svobodu, babizna s vozejkem Smrt a nenarozené dítě Život. Symbolismus, mystika, Shakespeare, Peckinpah. Nyní už máte potřebné indicie k tomu, abyste se zorientovali v lehce děravém příběhu průběžně dopisovaného scénáře a pochopili, proč se Nero po návratu z Woodstocku ihned zapojil do produkce zpomaleně umírajících nesvobodných padouchů a pouštěl si k tomu tam pořízené hudební nahrávky. Špagety došly, kruh se uzavřel. Franco může Björnu Borgovi vrátit paruku.. „He can't die. And you know why? Because he's free. And man who's free never dies..“ (20.02.2024)