Kameňák 4

Kameňáky nepovažujem narozdiel od iných Troškových filmov za úplné dno kinematografie, no tento štvrtý diel, ktorý on nerežíroval sa mi páčil najviac. Príbeh takmer nulový, cigáni vo filme ako úplne nezmyselný prvok, ktorý tam podľa mňa nemal čo robiť, vulgárnosti až trápne, no v niektorých momentoch som sa ozaj bavil, najmä v tých, kde sa nepreháňalo, kde to nebolo silene umelé, ale v takých tých malých heftoch, vyjadreniach. (12.03.2014)

Dobrovolně jsem dnes podstoupil 88 minut trvající lobotomii.Jednička ještě šla, na jedno podívání s velkou dávkou sebezapření a spoustou alkoholu v krvi se daly vytlačit 2*, další dvě stejně debilní pokračování už se nedali skoro ani dokoukat, snad jen dvojka díky Genzerovi a výtečnému Lauferovi.No a z ničeho nic se tu objevil 4tý díl, bez pana Trošky, který momentálně vykálel do kin pokračování další české filmové župmy Mrdkovřesek.Ján Novák za mohutné podpory pana Homejeho vytlačil z hoven další přebarvenou sračku natočenou na digitální kameru z televizních novin, když zrozvna Lucka Borhyová a ten leštič bot nestraší české vymaštené občany sérií zaujatých a překroucených informací.Už ve trojce byl zoufalý nedostatek vtipů a ve čtyřce snad ani žádný není.Děj, jestli se to dá tak nazvat by stěží stačil na amatérský kraťas party zhulených vidláků a jim se to podařilo rozvléct na 88 minut nesnesitelně dlouhých minut, u filmu jsem stihnul upéct rybu, umýt nádobí, zamést a ještě se vysrat a vůbec o nic podstatného jsem nepřišel.Jak se proboha někomu povede sehnat peníze na něco tak příšerně strašného nepochopím a už vůbec nechápu ani jednoho dementa z těch 170 tisíc hovad, které utratili 139,- za takový shit v kině.Naprosté dno české kinematografie, hamba, stud, křeč, trapnost a zoufalost v jednom...ve čtvrtém Kameňáku.Martin Dejdar se definitivně stává nejhorším stvořením na téhle planetě a to jsem ho kdysi obdivoval, jak se na sebe může podívat do zrcadla potom, co hraje ve filmech jako Šukal jí léta, čí učitel ekonomiky a zároveň se objevit v nečem, za co bych se styděl i já, jako amatér.Hold účty někdo platit musí, ale můžu ti Dejdare říct a i ostatním celkem zvučným jménům, běžte raději za 8500,- makat na pokladnu do Hypernovy, nebude to taková ostuda a zneuctění vašich předchozích hereckých výsledků jako tahle nesnesitelná sračka.0%. (07.03.2014)

Jako dobrovolný, přátelský a mnohokrát zodpovědností oceněný asistent mentálně retardovaných dětí speciální školy, jsem se jednou rozhodl si se čtyřmi dětmi, které mám ve svých volných chvílích na starosti, udělat příjemné říjnové odpoledne tím, že si zajdeme do kina na nenáročnou komedii z našich luhů a hájů. Děti jsem teple oblékl, protože venku už je přeci jen chladněji a společně jsme nadšeně vyrazili. V kině jsem je, rošťáky jedny moje, vybavil lízátky, popcornem a coca colou a šli jsme se posadit. Samozřejmě jsem předtím navštívil profil filmu, ale hodnocení jsem nepřidával žádnou váhu, neboť jsem věděl, že většina zdejších hodnotících jsou upjatí kreténi... nejsou! Již v prvních minutách mě přepadl ledový pot, valící se po mém obtloustlém zpoceném těle. Dostavila se mi neuvěřitelná úzkost a hrůzou se mi ježily chlupy v rozkroku. Vítek s Honzíkem zatím jen vydávali skřeky dinosaurů a vzájemně si vylupovali šušně z nosu, které pinkali na pleš před námi sedícího staříka. Z té čiré trapnosti, která z plátna sálala tak silně, že mi ve vzduchoprázdnu vlála patka, ve mně vřely všechny tělní tekutiny a pomalu se draly do mých střev. Monika si nepřetržitě sahala přes teplákovku do rozkroku a Markéta si po obličeji rozmazávala její sliny. Abych se začal urychleně soustředit na něco jiného, pleskl jsem přes xicht pterodaktyla, který začal hlasitě vyzývat k boji vysokorychlostní letouny. Propadl jsem panice! Morávková nechtíc polehoučku topořila mé genitálie zrovna ve chvíli, kdy se mi Markéta posadila na klín, protože už nemohla nadále čichat kundí odér své přisedící kolegyně. Mezitím mi v análu projíždělo hovno tam a sem a Vítek dostal epileptický záchvat. Jako rodilý záchranář jsem dokázal bleskurychle zareagovat a s chladnou hlavou jsem odhodil Markétu na stěnu, načež začala krvácet z hlavy a omdlela a já mezitím bojoval o život mrtvého mentála Vítka. Honzík s Monikou utekli zadním vchodem za doprovodu autentických zvuků strategického bombardéru B-52 a já se nečekaně posral. Pro všechny méně chápající mentálně postižené retardy: nechoďte na tento film! (01.11.2013)

Kdybych filmu z nějaké série udělil odpad, tak již další pokračování nikdy neuvidím, protože by to byla ztráta času. Zdejší vážení kritici však do Kameňákova vyrazí i se stým odpadem nebo ho alespoň udělí od zeleného stolu. Sláva jim. Já jsem však pro každou návštěvu Kameňákova nějakou tu hvězdičku našel a tak jsem se tam vydal znovu. Bylo tam stejně trapně jako vždy, ale poctivě jsem si dělal čárky pokaždé, když jsem se zasmál - pětkrát a to nepočítám ještě nějaké to pousmání. To je na filmově odepsané městečko celkem slušné. (01.09.2014)