Hvězda kriminálu

Jedná se o čistou snahu definovat tradiční chlapáctví. Režisér nikam neuhýbá, nikoho nemění, před ničím nezdrhá, neměkne. Čirá syrovost. Tady to není o hledání lidskosti ve zdánlivý brutalitě, nikdo se tu nesnaží napravovat, léčit, dávat naději. Přesto najdete sympatie, humor a skvělý happy (?) end - v drsné realitě brutálna a zkažena. Vynikající kamera, režie a famózní Jack O´Connell a Ben Mendelsohn. (07.07.2014)

Když jsem si po filmu připomněl, že sám Mackenzie film prezentoval jako "návrat k realitě", musel jsem se smát a z hodnocení řádně ubrat. Což o to, snímek baví po celou stopáž díky neustálým bitkám vězeňských rváčů a humoru, vznikajícího interakcí vězeňských postaviček, ale zábava jistě není jediným faktorem filmu, natožpak filmu vězeňského žánru. Britský kriminál ála Mackenzie působí jako místo, kde doslova kvete anarchie a každý si zde může dělat co chce, počínaje vězni, samozřejmě. Vězni si pochodují z cely do cely jak se jim zlíbí, hlavní hrdina je po úvodním incidentu důrazně varován, že za další náznak problému půjde na samotku (stane se tak po čemsi nevinném, přičemž náš rváč předtím rozmlátil půlku vězení, aniž by to bachaři zaznamenali jako "náznak incidentu"). Když tedy konečně přijde onen strašný trest, je na chvilku přemístěn do prosvětlené, žlutě vymalované cely, která je podobna té původní asi jako vejce vejci. Kde jsou časy "plechové samotky" z Frajera Luka! Nesmí chybět obligátní zamotané vztahy, kde si každých deset minut jedna cela objednává vraždy osazenstva druhé cely, útočí na sebe noži, útočí v s punčochami na hlavách jako při přepadení banky atd. Postavy se z brutálních rvaček vzpamatovávají a uzdravují v řádech minut, s rozbitým tělem stíhají suše zavtipkovat. Když v závěru dojde ke skoro-vraždě hlavního hrdiny rukama bachařů, aby nám bylo srozuměno, jaké že jsou to ti bachaři svině a že si tedy vězni nemůžou dělat úplně všechno, co chtějí, jelikož mohou být jako problémoví oběšeni, nedá se uniknout nakyslému výrazu z téměř stupidního scénáře. Jako sled kinetických rvaček s výborným O´Connellem a nečekaným množstvím humoru je to dobrá oddychovka, vydávat ji ale za něco "realistického" nebo syrového je slušný direkt do ksichtu diváka, očekávajícího podle ohlasů novou vězeňskou klasiku. (07.07.2014)

Moc se toho neděje – kluk jde do vězení, kde se po letech potká s otcem, který tam sedí na doživotí. Samozřejmě, že žádné dojemné rodinné shledání nenastane. Zato se v klaustrofobickém prostředí plném testosteronu téměř většina postav dopouští někdy odůvodněného, ale jindy taky ne, násilí. Všichni, včetně bachařů, jsou v kleci a vzhledem k nezvladatelným povahám a neschopnosti řešit konflikty, snadno začínají rvačky na život a na smrt. ___ Moc se toho neděje, ale snímek si mě získal neskutečně silným vnitřním napětím, kdy jsem stále čekala, kdy a proč dojde k příštímu výbuchu. _____ Film se rozhodně nedá označit za sentimentální a mladý Eric je sígr, co kolem sebe kouše jako vzteklý pes, jenomže stačí pár náznaků, aby bylo jasné, že on je mnohem prokreslenější charakter, než jenom odpad, co už nemá žádnou šanci. Stejně tak jeho otec. Zdá se, že povahy formované vězením i drsným životem mimo něj, nemůžou jednat jinak a směřují tedy k neodvratnému konci. OK. Spoiler: konec malinko sentimentální je. Nikoliv dějem, ale spíš tím, že odhalí přece jen dobré vlastnosti u některých zúčastněných. ____ Jo, a všichni tam hrají fenomenálně! /Můj film číslo 5 700/ (27.06.2016)

Pomerne drsná dráma z basy. Akcia hned' od samého začiatku a prakticky až do konca bez hluchých miest. Aj by som dal plný počet, ale vadili mi kozmetické chybičky krásy, ako napríklad kozy šéfa väznice a boskávačky, ktoré som hned' predtušil. P.S. Ked' Ben Mendelsohn prišiel za nimi do skupiny na návštevu, tak krúžil okolo tej stoličky s vypučeným hrudníkom a zvesenými rukami ako opica! (22.03.2014)

Rozmazluju se. Moc často se nedostanu k něčemu tak civilnímu, ohlodanému na kost, ale tohle mě zaujalo tématem vězení a rozhodně nelituji - člověk se na chvilku vrátí z pohádkových nebes a obláčků a vezme to držkou rovnou do míst, kde nemůže věřit nikomu, stará se jen sám o sebe a kde by rozhodně nikdy skončit nechtěl. Podívat se tam takto zprostředkovaně si cením celkem dost. Pokud máte náladu na syrovou, chladnou, nevypiplanou, audiovizuálně prostou hoďku a půl, kterou vás od začátku absolutně nikdo neprovede za ručičku, a zajímá vás alternativní drama otec-syn, pak račte a press play. (21.01.2015)