Saint Laurent

Podle pročtených ohlasů na dřívější letošní film Yves Saint Laurent se ani Bonellovi nepodařilo vymanit z okovů schématického životopisného snímku, jenž titulní módní ikonu rutinně prezentuje jako génia s psychickými problémy a sklony k drogám a alkoholismu. Nelineárně vyprávěný příběh vlastně znovu maskuje tvůrčí bezradnost, jak k podobnému typu filmu přistoupit, tak se v Bonellově podání rozpadá na sled výborně aranžovaných, ale jen stěží provázaných scén zabývajících se jeho osobním (milenci) a pracovním životem (nekončící dříčství). Konvenčnost je v tomto případě na místě, což je u dvou a půl hodinového filmu na obtíž – Saint Laurent má samozřejmě v rukávu několik výborně nasnímaných scén (kamerové jízdy na párty) a originálních vizuálních hrátek (rozdělení obrazu na několik částí ve stylu postmoderního umění), jako celek však ztrácí jakoukoliv výpovědní hodnotu. Tu nese tak maximálně expresivní Ullielův výkon a několik významotvorných pasáží s vážnou hudbou, která se však až příliš snaží do obyčejných obrazů vnést cosi povzneseného a uměleckého. Marně. (22.11.2014)

První hodinu se ze snímku zcela těšíte. Záběr po záběru jsem si užívala a s nadšením sledovala. Skvělý soundtrack, který vás přenese do doby večírků 70. let a Yeves je prostě brilantní. Pak se ale film přesune do druhé půlky a vy jenom čekáte a čekáte, kdy hlavní hrdina umře a přejete si, aby to bylo co možná nejdřív. Z hrůzou zjišťujete, že vás čeká ještě minimálně další hodina, která je naprosto chronologicky nesourodá. Přesouvání se z retrospektivy do pomyslné součastnosti a zpět. Bohužel velké zklamání a nadšení z první (ani ne poloviny) zastíněno nesmyslnou stopáží a příběhem, který nikam nesměřuje. (11.02.2015)

Prolínání časových rovin mělo pouze zakrýt fakt, že se jedná o klasicky vystavěný životopisný film představující život Yvese Saint Laurenta od dětství po smrt. Precizní kostýmy jsou očekávané, stejně tak jako glamour feelling Paříže 60. a 70. let. O mnoho více toho film bohužel nenabídl. Potencionálně zajímavé téma se rozplizlo do více jak dvou hodin uměle natahované nudy dané především plytkou režií. Ta se sice snažila přijít s kontroverzními nebo šokujícími záběry (full frontal Gasparda Ulliela), bylo to však spíše na škodu a do celkového spíše umírněného konceptu se to nehodilo. Plusem budiž právě představitel hlavní role, který se snažil vykreslit Saint Laurenta autenticky, ale přesto osobitě. Bez zajímavosti není fakt, že Gaspard s Jérémierem si podobnou vztahovou roli střihli už ve Vintner's Luck před pěti lety. Potěšila rovněž prezentace jedné ze stěžejních kolekcí pomocí mondrianovsky rozčleněných souběžných záběrů. Hudba je využita přiměřeně kombinací dobových písní, oblíbené klasiky Yvese a neorchestrální autorské hudby. Ta však někdy působí zbytečně rušivě ve scénách, kde to nebylo zdaleka zapotřebí. Nečekanou libůstkou byl koncert Klause Nomiho při jednom z večírků. (22.11.2014)

Opravdu jsem nenašel zalíbení v tom obdivovat zasrané vymrdané retardy jako je Bertrand von píčus Bonello a už bůbec číst chválu od jeho oddaných fanoušků, kteří by nejraději nějaký ten artový výlet do čokodíry. To, že si někdo hoví v naprosto nesmyslném, až ke zvracení nechutném artu je problém jen jeho maniodepresivní teploušské povahy. Doufám, že místo Césara, nebo Oskara...dostane leda pořádného čuráka do dupy od Gesparda Ulliela..blu blá blé..fucking french. Aneb když už jste od přírody antirežisér, tak jediná možnost je začít brát drogy a točit tyhle hovna. (27.12.2014)

Těžkopádná nuda. 1) Ještěže tu hrají 30letý přitažlivý Gaspard Ulliel (Yves Saint-Laurent) a 33letý Bruselčan Jerémie Renier (jeho partner Pierre Bergé)._____ 2) Kde přišel YSL k tak krásně vyrýsovanému hrudníku, když pořád seděl za stolem?_____ 3) Výstižný koment: Dudek (nehodnotil). (24.08.2019)