Heli

Mě teda nasrala ta scéna, kde pachatel dobra Heli vidí krávu v jámě s vodou, která tam nabeton chcípne, a vůbec to s ním nehne, ještě jí tam přisype dvě kila koksu. Dobrý film o tom, že v Mexiku obecně (a v některých "kruzích" obzvlášť) nejsou vyvinuté takové hodnoty jako třeba úcta ke zvířatům, a tím pádem ani úcta k lidskému životu. Jenom bych chtěl podotknout, že film vytváří oproti realitě daleko chmurnější a beznadějnější atmosféru, a tím se snaží zapůsobit. Tento přístup však příliš nežeru. (01.09.2014)

Pro mě naprosto průměrný festivalový film, jakých jsem už viděl spousty, nevybočující řady ničím, snad jen scénou mučení, během kterého došlo k menšímu exodu části obecenstva z kina. Působivost té scény však nespočívá v brutalitě, ale tím, jak je natočena - hrajeme si na mobilu, vaříme ve vedelejší místnosti večeři, kouříme tráva a jen tak mimochodem tu mlátíme a pálíme dva týpky. To se stává. Jinak na mě ale Escalanteho režie vůbec nezapůsobila, ničím nezaujala. K dosažení úrovně Reygadase nebo Eimbckeho má imho Escalante ještě daleko. (03.07.2013)

Tragédie Heliho rodiny uprostřed světa drog a gangů, jež je výjimečná skvělou odtažitou režií i kamerou, která si dvakrát rozmyslí, co a jakým způsobem divákovi zprostředkuje. Několikrát zabírá přímo brutální scénu, jindy dění sleduje jen zpovzdálí, každopádně zachycení každodenní všednosti a dusivou atmosféru strachu a nervozity, kdy zase přijedou, je maximálně syrové. Pomalé záběry precizně dokumentují bezmoc protagonisty proti nepolapitelnému, mnohonásobně silnějšímu nepříteli. Koneckonců, ona disparátnost je zřejmá již z plakátu. ~ Mexický film v posledních letech válí především díky Reygadasovi, nicméně poslední snímek jeho žáka Amata Escalanteho svou povšechnou kvalitou lze řadit ke špičce mexické filmové produkce a její nové vlny. (17.08.2014)

Drogová válka očima obyčejných lidí, tedy těch, kteří se na ní nijak nepodílí, ale přesto (anebo právě proto) jsou čím dál častěji jejími obětmi. Escalanteho pohled na (post)calderonovské Mexiko je přitom oproštěný od veškerého patosu a důsledně se vyhýbá tomu, aby dané téma jakkoliv bulvarizoval. Výsledkem je pak poněkud odtažitý film, který však onu každodenní spirálu chudoby, korupce a násilí zachycuje se zdrcující upřímností. (15.07.2015)

Typický festivalový hype. Řídký příběh (Guy Ritchie by ze stejného scénáře udělal pětiminutový kraťas) byl prostě utnut v náhodném okamžiku (ne nadarmo se říká, že artfilm se pozná podle toho, že ho můžete ukončit po libovolné scéně a divák nic nepozná). Ani na tématiku mexických drogových válek se moc netěšte, o tom film není. Doporučuji snad jen fanouškům mexické kinematografie a sadistům - scéna mučení, doprovázená siluetami odcházejících diváků, byla zdaleka nejzábavnějším momentem filmu. (03.07.2013)