Sebecký obor

Ukázka spodiny, která se potácí na pokraji společnosti v neutichajícím stavu zoufalství, snažíc získat lepší podmínky pro svůj život za každou cenu. Příběh o dvouch kamarádech, kteří se snaží pomoci nejen sobě, ale i svým blízkým a to né zrovna legální cestou. Chamtivost je ale dovede do bodu, kdy už není návratu a kdy se život stane cennějším, než kabely za pár šupů. (16.08.2014)

Silné téma, poutavý příběh, výborné dětské herecké výkony a pak jedna pořádná pecka mezi divákovy oči. Zajímavé ovšem je, že emocionální vrchol přichází docela brzo před koncem a zbytek stopáže se de facto nechává doznít (což u někoho může zintenzivnit celkový filmový zážitek, u jiného zas způsobit ztrátu zájmu o zbývající děj). Jinak, nezdálo se mi poněkud naivní podvodníkovo závěrečné „gesto“ a stejně tak míra tolerance když už ne policistů, tak min. učitelů. Celkově to vidím na slušné 4*. (08.07.2014)

První a pro mě nejlepší film, který jsem letos ve Varech měla možnost shlédnout. Sympatické na něm je to, že přestože se jedná o hutné drama, dokáže i pobavit. V jednu chvíli dává film divákovi pocit, že jezdit si s koníkem a sbírat šrot je ta nejlepší práce na světě, aby o pár minut později zcela přeladil a nechal člověka spadnout hubou do bahna a pěkně se v něm vymáchat stejně jako hlavní hrdiny. Arbor je sice nebetyčný spratek, ale rozhodně to není postava černobílá. Na osobách v jeho okolí mu názvu navzdory záleží, ačkoliv svou lásku dává najevo poněkud nekomformními způsoby. A geniální scénou s policajty si snad získá sympatie naprosto každého. Člověk sice očekává, kdy se vše zvrtne, ale tvůrci finální zvrat přesto dokázali načasovat tak, že dokáže v rámci možností překvapit. (02.07.2013)

Jaký je rozdíl mezi britským sociálním dramatem a mysteriózním thrillerem? Žáádnýýý! Obojí je zdánlivě neskutečné... Špatná zpráva je, že se i my stylem života blížíme mílovými kroky ke zmatkům v žánrech, jsme totiž mimořádně chytlaví k přebírání negativ od zemí, které obdivujeme, takže doba, kdy dítě nazve matku idiotkou zasranou a ta řeší problém obviněním školy ze selhání, je již blízko... jen co začnou dětem zabírat energiťáky, které si oblibují stejně, jako Arbor a Swifty, z kombinace s ADHD a nefunkčnosti rodin pak vzejde nová generace... The Selfish Giant mně namíchal výživný koktejl pocitů - od nenávisti k sběrným surovinám, přes znechucení, bezmoc a vztek, až po obdiv k dětským hercům i ocenění přístupu k tématu... ale úplně nejlepší je, že jsem se jednou mohla cítit jako aristokratka s tím nejlepším vychováním, které mi poskytlo návod k umění žít... (04.05.2014)

Naprosto odzbrojující drama ze života white trash, tedy bílé sociální spodiny. Režisérka Clio Barnardová opravdu fenomenálně, vezmeme-li v potaz, že jde o její celovečerní debut, navazuje na předlouhou tradici britského sociálního dramatu a svůj ženský úhel pohledu otiskuje právě v příběhu zaostřeném na dětského hrdinu a dětský svět . I ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy předadolescentního dítěte získávají totiž oním naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. Neúprosně syrová sonda do života malých zlodějíčků kovů, kteří se sami nejsou schopni vymanit ze začarovaného kruhu sociálního vyloučení a jen opakují chyby svých rodičů, naprostá predestinace prostředím, v němž žijí a vyrůstají, je dokonale vykreslena přesnou režií a výjimečným vedením herců, zvláště pak těch dětských. Tak famózní a přesvědčivý výkon, jaký podali oba dva ústřední dětští představitelé, jsem už dlouho neviděl, jejich přesné typové zařazení a vývoj charakterů je brilantně zvládnutý. Paní režisérka měla nejen při castingu více než šťastnou ruku. Nešťastné dětství, samota, sociální vyloučení, nefunkční rodinné vazby, citová frustrace, to vše funkčně zastřešuje motiv sevřených dlaní, s kterým se během filmu opakovaně pracuje a který přináší v samém finále zajímavý vývoj práce s katarzí. Clio Barnardová ale ani tehdy nesklouzla k citovému vydírání, nepřichází žádná emoce vzdouvající hudba, jen ticho a syrové ruchy. Charakteristickým je pak zvuk bzučení drátů vysokého napětí, který vhodně dokresluje industriální ladění snímku. Zvláštní sílu mají výjevy střetu dvou nekompatibilních světů - koně v postapokalyptické krajině rozvaděčů vysokého napětí, uprostřed industriálních scenérií ve sběrně kovů, vůz tažený koněm vprostřed městské dopravní špičky. Jako by se potkal středověk s 21. stoletím, západní Evropa s Balkánem. (Motiv koně v kontrastu s industriální periferií a nedospělý hlavní hrdina spojuje Sobeckého obra s dalším výrazným sociálně laděným britským snímkem nedávné doby Fish Tank) Bezvýchodné sociální drama ze severu Anglie, které pojmenovává cosi, co má zjevně univerzální platnost a může platit kdekoliv na kontinentě, podobné příběhy se odehrávají i u nás (otázkou je, proč se o nich netočí stejně naléhavé a kvalitní filmy). Obr, překážka která člověka přerůstá, smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa. (08.05.2014)