Gappa

Gappa je dnes skôr humornou "podívanou", než serióznym filmom. Aj keď chcela byť (a vo svojej dobe asi bola) hororom o monštrách s morálnym ponaučením. Pozrela som si Gappu znova asi po 20-tich rokoch, ale okrem pobavených komentárov mi pri nej nič svetoborné nenapadlo. Priepasť rokov sa v tomto prípade nedá prekonať. Heslo znie: "Nezabíjajte monštrá, veď sú to tiež len ľudia". Tešia sa na svoje dieťa, pri stretnutí ho potľapkávajú, túlia si ho k hrudi a dokonca plačú. Od efektov, cez scenár, dialógy, hercov, až po "domorodého" chlapca namazaného boxom na topánky je to jedna veľká bieda. Ale v roku 1967 to v Japonsku mohla byť senzácia - kto vie, či sa úvodná pieseň (Gappaaa, Gappaaa:-) či záverečná (Sayonara Gappa:-) neumiestnili v rebríčkoch hitparád. Pikoška na záver - videla som Gappu ako malé dieťa na amfiteátri a asi ma dosť vzrušila, pretože viem, že v škole na výtvarnej výchove som potom nakreslila loď a dve veľké svetlá vynorujúce sa vedľa nej :-) To bola zároveň po celé tie roky jediná spomienka, ktorá mi z filmu zostala. (08.06.2006)

Realisticky zhodnotit Gappu by znamenalo rozhodovat se mezi 1 hvězdičkou a odpadem a nejspíš by zvítězila kategorie odpad. Je to film neuvěřitelně naivní a hloupoučký, už v době svého vzniku technicky zastaralý. Jenže svou nezastupitelnou roli v mém hodnocení a určitě i v hodnocení ostatních hraje nostalgie. Gappa byla prvním filmem, který jsem v kině shlédl jako malý kluk a byl jsem z něj jednoznačně unešený. Těch příšer jsem se nesmírně bál a nekvalitní triky mě tehdy šokovaly. V 70. letech byla Gappa u nás velice populární, v kinech prošla třikrát, pokaždé za velkého zájmu. Nabídka v daném žánru byla holt strašně chudičká. Dnes už je to jen součást filmové historie, zajímavá pouze pro sběratele žánru a fanoušky filmové historie. Celkový dojem s ohledem na nostalgii: 30 %. (13.01.2008)

Už 30 let před Gappou lze najít filmy s lepšímy triky. Toporná monstra, která létají stylem "mám sice křídla, ale proč s nimi mávat", japonský klučík namaskovaný za malého černouška, 100x přepísklý happy end... Snad by to všechno dohromady mohlo dávat vtipnou parodii sama na sebe, ale ani na to Gappa nemá. Apoň ne pětihvězdičkově. (31.05.2006)

Nesrovnatelně méně populární sestřička ve světě mnohem známější Godzilly a jiných monster z nekonečné série kaiju-eiga movies. Její výsledné hodnocení je v mých očích pozitivně ovlivněno vzpomínkou, kdy jsem jako malý v kině Gappu hltal, tehdy dabovanou a v našich končinách poměrně oblíbenou (na rozdíl od zbytku světa). V kontextu žánrově příbuzných snímků jde o podprůměr, ovšem i po letech Gappa baví, ovšem jinak, než tvůrci zamýšleli. Spousta nechtěně komických hlášek, srandovní scenář a především samotná Gappa (s družkou a malým gappátkem), která vypadá jako přerostlý kříženec slepice a ještěra. Triky jsou takové, jaké se od žánrově podobných filmů čeká - tedy herec, navlečený v kostýmu, rozšlapává papundeklové kulisy města a krajiny a zastavit se ho snaží modýlky tanků, děl, letadel či lodě. A navrch jeden přesládlý happyend setkání gappí rodinky a "uvědomnělé procitnutí" slečny novinářky, která s vážnou tváří pronese "Novinářku už dělat nebudu. Zjistila jsem, že jsem obyčejná žena, jejíž místo patří u plotny a s plínkami." :o)) (02.08.2004)

Sice svým způsobem kopie Gojiry, ale v tomto případě u mě plagiát na plné čáře válcuje originál. Gappa je super. Možná za to může faktr, že jsem to jako malý smrad viděl v kině v rámci školní návštěvy (tak mě u sledování napadlo, jestli i dneska školáky berou na projekce podobných béčkových braků), ale i teď po mnoha letech, kdy jsem dal Gojiru a Gappu během několika dní, s klidem řeknu, že Gappa Gojiru poráží v mnoha ohledech - děj, masky, demoliční procházky městem, slza na Gappině tváři, i ta závěrečná katarze. Srdcová záležitost. (25.03.2012)