Gappa

Pro mně akcí nadupaný akčňák tehdy viděný v kině někde v půli osmdesátých let. Bylo to jako zjevení. K takovýmto filmům se teenager běžně nedostal. Snad jen při těch návštěvách našich u sousedů bydlících o patro níž. Soused byl vedoucí zeleniny a tak se dostal k videu a několika příšerně dabovaným xtým kopiím různých filmů, které mi byly v průběhu času zpřístupněny :-))) . Takže chápejte jak Gappa na velkém plátně zapůsobila ! Stále si vybavuji tu blížící se skvrnu na radaru ponorky i maminku shazující vrtulníčky z oblohy dupající při tom po tancích. Rád bych viděl to dílo dnes. V této době jsme přeslazeni počítačovými efekty, u filmů totho typu je nutnost ukázat divákovi padající mrakodraby, vybuchující auta... Zajímalo by mne dnes hlavně tehdejší zpracování efektů. Námět byl na svoji dobu dávno před Godzillou originální a za to dávám o hvězdu navíc. Dvě vajíčka. * * (16.01.2014)

Kardinální otázka zní: Vychutnat si, jak je to celé legračně pitomoučké, nebo tím být uražen a znuděn? Nebo snad dokonce přistoupit na hru? Osobně osciluju mezi prvním a posledním se silným příklonem k přistoupení na hru a užívání si filmu tak, jak byl zamýšlen (a současně chápu, že taková možnost je pro většinu normálních lidí starších devíti let jednoduše neuskutečnitelná). Gappu jsem ve své době absolvoval v kině odhadem tak čtyřikrát a třeba výjev s rybářem tahajícím z hlubin něco, co vypadá na přerostlého wartburga s rozsvícenými světly, se rozhodně řadí k mým raným formativním filmovým zážitkům. S odstupem je to samozřejmě záležitost naivní až běda, hloupě sexistická a já nevím co ještě, na druhou stranu se děj sympaticky vymyká současným klišé už jenom tím, jak se tu straní nestvůrám a za naivní hlupáky nejsou domorodci, ale příslušníci rozvinuté evropské, pardon, japonské civilizace. Děti si taky nestěžovaly na chabou úroveň triků a hereckých výkonů, naopak projevovaly něžné city k malému gappátku a půlku následující neděle strávily kreslením ptakoještěrů a hrou na Gappu – za mě a mou rodinu tedy suma sumárum slabší *** :-) (08.11.2010)

Studio Nikkatsu prostě udělalo to, co se ve filmu děje normálně. Je něco oblíbeného, tak natočím něco podobného a třeba na tom také trochu trhnu. Kaiju snímek „Gappa“ se však rozhodně nestal něčím, čím by studio oslnilo, a tak zůstalo u toho, že kaiju bylo primárně ponecháno studiu Toho a případně Daiei. Bohužel ani samotné monstrum příliš nevyniká mezi tím, co bylo v 60. letech vytvořeno. (14.12.2014)

Už len úvod predstavenia Gappy na LFŠ nás ohromne navnadil, keď sa na javisku postavila papundeklová replika Tokya a pár odvážlivcov ju začalo demolovať. A čo potom počas filmu, keď skutočný kríženec sliepky s dinosaurom začal predvádzať to isté? Tento film je kúzelný hlavne tým, že japonskí tvorci zamýšlali celú Gappu vážne a bez kúska irónie ju vydávali za katastrofický film. V skutočnosti sa celé kino nemohlo prestať smiať. Zásluhu na tom má i geniálny český dabing s naprosto neuveriteľnými hláškami. Reportérka vidí útvar podobný obriemu vajcu a s vážnou tvárou zahlási "To je kámen, ne?" Americký všeznalý odborník nabáda japoncov, aby počúvali malého domorodého chalaniska, ktorý stále len opakuje "Gappa se hněvat! Gappa se moc hněvat!" s hláškou "Poslouchejte toho kluka, ví toho víc, než my všichni dohromady." Jeden z hlavných hrdinov v iskrivom momente lišiacky žmurkne na svoju kolegyňu a povie "Ej, ty moje fotoreportérko". Na konci sličná reportérka precitne, uvedomí si zmysel svojho života a zahlási "Tak já se radši vrátim ku plotně." Jedným slovom - úžasné. (21.08.2004)

I po letech se dívám na Gappu dávnýma očima, kdy mi japonské monstrfilmy učarovaly. Pravda, triky jsou děsivé, herci v kostýmech ještěrů rovněž (takhle ale prostě Japonci své filmy točili). Zatímco v amerických a britských filmech kraloval Ray Harryhausen se stop-motion a u nás vdechoval život pradávným obyvatelům Karel Zeman, Japonci usoudili, že nejlepší varianta je převlečený herec, což jim vydrželo hodně dlouho. Pokaždé obdivuji práci modelářů, stavby musely dát hodně práce a zabraly jistě spousty času. Scény na ostrově mají své zvláštní poetické kouzlo, které ještě podtrhují bubny domorodců. Dnes úsměvné a do jisté míry zábavné dobrodrodružství. (10.06.2012)