Gappa

Padl jsem na kolena a plakal před tímto klenotem! Opravdu fascinující scénář vyzdvihujou 3 japončíci v hadrovejch oblecích s plastikovejma zobákama a velmi pronikavými pohledy. Celý to vlastně šíleně pumpuje a je to katastrofická alfa omega všeho, ovšem musíte požít dostatečný množství drog všeho druhu. Absolutní vyhrocení příběhu probíhá na letišti, kde se monsta setkávají v dojemném reunionu a poplácávaj se po zádech a přitom vydávaj otřesně procítěný skřeky. Otec dá plastovému synovi flying tutorial a po pár vteřinác souznění to všichni rozpustí... a černý japonský chlapec doprovází Gappu zpět na ostrov slovy povzbuzení. Démonické! ;-)) (01.12.2009)

Popravdě řečeno jsem se u tohoto filmu vždy dobře (po)bavil. Za reálného socialismu jsem jako "malý chlapec" spolu s dalšími "malými chlapci" a "malými děvčaty" na tomto filmu totálně ulítával. Byla to pro nás kultovka ze všech kultovek nejkultovější... a my se rozplývali nad všemi těmi "hrůzostrašnými" ;o) akčními záběry. Naše nadšení neznalo mezí. Ty jsem nalezl až o pár let později... za pár let jsem již coby "velký muž" - stále však se srdcem malého chlapce (ve sklenici na stole) - zkoukl film znovu a nestačil jsem se divit. (Po)bavil jsem se sice dobře, ale kdeže zmizely všechny ty hrůzostrašné akční záběry? To fakt nevím... něco asi vzal ďas, něco Pan Pokrok a o zbytek se postarala ztráta iluzí a nabylé filmové zkušenosti. Shrnuto a podtrženo: Nostalgie velí zvýšit bodové ohodnocení, rozum velí nechat to tak, jak jsem dal. (08.01.2004)

On je to vlastně takový milý rodinný film. Vyděšené mládě je odvlečeno pohunky zlého pracháče, který chce pro svou novou ZOO nějaký exotický trhák. Krátce na to začne ono ptakoještěří pachole pociťovat intenzivní separační úzkost. A rodiče jeho volání neponechají bez odezvy... Nebojí se přitom ani lidské vypočítavosti, ani tanků nebo raket. Počínají si zcela suverénně jak na souši, tak i ve vodě a ve vzduchu. A pod nohy se zrovna moc nekoukají, takže katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Triky jsou na úrovni modelářského kroužku, herci hrají otřesně, zdaleka nejlepší výkony podávají zmínění papundekloví ptakoještěři. Přesto má film něco do sebe. Kupříkladu jistě obstojí coby vyprávěnka o tom, jak trávili volný čas vzdálení pra-pra-příbuzní naštvaného zlobidla jménem Godzilla. P.S.: oficiální text distributora lže (anebo někdo něco zase špatně přeložil). (05.04.2011)

Nikdy jsem nezažil Gappu ani Godzillu, Gameru a jiné sympatáky v socialistických kinech. Tudíž nemám důvod nostalgicky přidávat hvězdičky v hodnocení. A přece se mi to líbylo. Ta infantilnost, dětinský scénář, výkony (ne)herců a hlavně "triky". To všechno byla paráda. Skupina vědců na jakémsi bohém zapomenutém ostrově najde Gappa mládě a přiveze si ho s sebou do laboratoří velkoměsta. Samozřejmě tohle se nelíbí Gappa rodičům a ti podniknou trestnou výpravu za záchranou potomka. Kouzelné jsou všechny akční scény, které ocení hlavně příznivci brakových amerických hororů 40 - 50-tých let. A sladoučký závěr se štastnou Gappáckou rodinkou je jen třešničkou na dortu. (24.06.2006)

Kardinální otázka zní: Vychutnat si, jak je to celé legračně pitomoučké, nebo tím být uražen a znuděn? Nebo snad dokonce přistoupit na hru? Osobně osciluju mezi prvním a posledním se silným příklonem k přistoupení na hru a užívání si filmu tak, jak byl zamýšlen (a současně chápu, že taková možnost je pro většinu normálních lidí starších devíti let jednoduše neuskutečnitelná). Gappu jsem ve své době absolvoval v kině odhadem tak čtyřikrát a třeba výjev s rybářem tahajícím z hlubin něco, co vypadá na přerostlého wartburga s rozsvícenými světly, se rozhodně řadí k mým raným formativním filmovým zážitkům. S odstupem je to samozřejmě záležitost naivní až běda, hloupě sexistická a já nevím co ještě, na druhou stranu se děj sympaticky vymyká současným klišé už jenom tím, jak se tu straní nestvůrám a za naivní hlupáky nejsou domorodci, ale příslušníci rozvinuté evropské, pardon, japonské civilizace. Děti si taky nestěžovaly na chabou úroveň triků a hereckých výkonů, naopak projevovaly něžné city k malému gappátku a půlku následující neděle strávily kreslením ptakoještěrů a hrou na Gappu – za mě a mou rodinu tedy suma sumárum slabší *** :-) (08.11.2010)