Nepravdepodobná romanca

Velmi autentický snímek podle skutečného příběhu. Vtahující prostředí psychiatrické léčebny, krásná kamera. A Berenika se pomalu stává mou oblíbenou českou herečkou. Zajímavý je též fakt, jak málo lidí dovede snímky Ivana Vojnára docenit, přitom právě zde najdeme místo obvyklých klišé hloubku... 75 % (13.06.2022)

Pro mne příjemný fajn film, který se odlišuje od běžné tvorby, protože 1) řemeslně solidní provedení 2) poprvé musím uznat, že Berenika Kohoutová umí hrát 3) docela hodně nahých scén, ale žádná lesbická divočina, jak by se dalo u plakátu a tématu čekat 4) většina děje se odehrává v psychiatrické léčebně 5) Berenika má prostě hezký prsa a tady jí to sekne navzdory tomu, že se mi ve filmu jako femme fatal nikdy nelíbila (18.02.2017)

Nad formálne skvelým spracovaním, rozklenutom medzi retrospektívnymi úlomkami, postupne objasňujúcimi čo sa to vlastne pacientke psychiatrie prihodilo, terapiou s vyhoreným, ošumelým doktorom, ktorého vnútorný zápal presvecuje azda len vek klientky a jej kontaktami so spolupacientami, stojí banalita príbehu samotného. O neschopných, žiarlivých a pudom hnaných mužoch, čo predstavujú zbytočnú záťaž. O neexistencii správnych chlapoch, hrdinov. Jestvujú len ich púhe tiene, ktoré svoju pravú podstatu skôr či neskôr prejavia totálnou závislosťou, žiarlivosťou, slabošským jednaním alebo večne prenikajúcou chlipnosťou. Tí z deja postupne odstúpia, aby ich nahradila skutočná láska dvoch duší, blízkych pohlavím, ktorým bolo ublížené Samozrejme žiadne happy endy neexistujú bez prekážok, takýto vzťah musí to prejsť očistcom. Nepravdepodobná romanca tak len použila veľmi pravdepodobný (pretože častý) modelový príklad mnohých súčasných beletristických vzťahových diel. (27.08.2014)

Nekonečná křeč a smutná ukázka relativní technické zručnosti bez schopnosti dát své práci smysl. Prvních +-pár minut jsem byl nadšený, ještě když mluvili mimo kontext zjevně reální svěřenci Beřkovic, neslo to punc syrovosti a zaujalo mě to. Když měl film začít dávat smysl, naprosto pozřel sám sebe a patrná bezradnost v tom, jak a o čem vyprávět následujících deset minut, prýštila na povrch bez ustání. Docela by mě zajímalo, jestli hrdinka byla záměrně hnusná nána, co dohnala svého údajně brutálního manžela k sebevraždě (aniž bychom viděli, že on by jí udělal cokoliv špatného), nebo jde o další omyl neexistence přesvědčivých motivací a interakcí postav. Jako příběh založený na nespolehlivém vypravěči to ale selhává ve chvílích, kdy sledujeme jiné postavy, tedy koncept se rozpadá. Skutečně tristní výsledek. Film na úrovní cvičení studenta FAMU, které projde s odřenýma ušima jen proto, že učitelé už se nechtějí koukat na přepracovanou verzi. Hodnocení osciluje milimetry nad odpadem. (28.10.2013)

Moje první setkání s režijní tvorbou (pro mě až dosud zcela neznámého) Ivana Vojnára nedopadlo nakonec vůbec špatně, naopak. Jak jsem ten film vnímal zpočátku rozpačitě až znuděně, postupně mě to začalo vtahovat a ke konci už mě to téměř dokonale dostalo. Film mě od začátku nadchnul nádhernou kamerou, jakož i hereckou přítomností mé velké oblíbenkyně Bereniky Kohoutové (skutečnost, že se v jedné z hlavních rolí objevuje i sám režisér, filmu v mých očích jen přídává na zajímavosti). Překvapivě výborná mi přišla i Alžběta Pažoutová, které se pro svou roli výborně typově hodila. Nakonec mi i sedlo to netradiční zpracování, které rezignuje na tradiční chronologické vyprávění a místo něj přichází se svébytnou obrazovou koláží výjevů s mnohoznačným výkladem. Zasazení většiny děje do prostředí psychiatrické léčebny mi rovněž sedlo a působí neobyčejně autenticky - u mnoha epizodních postav ve filmu jsem se nemohl ubránit dojmu, že to nejspíš byli neherci - skuteční chovanci ústavu. Ačkoli je to hodně osobitý film, který určitě není pro každého, osobně si myslím, že je zde strašně nedoceněný - za mě 4 hvězdy zcela bez problémů. (10.04.2016)