Tarantule

No jasně, Incredible Shrinking Man to není a leccos se tomu dá vytknout (hlavně uspěchaný konec a prostřední část, kdy se mnohokrát opakuje situace, že se někde v pozadí zjeví kráčející tarantule, ale nikdy nezautočí a nikdo si jí nevšimne, takže vyprávění přešlapuje namístě), ale díky dobrému řemeslnému zpracování a charakterním hercům má Tarantula vynikající padesátkovou atmosféru a daří se jí dobře bavit i po mnoha letech. (05.02.2010)

Aj keď sa premiera tohto filmu datuje niekde do roku 1955, tak je "Tarantula" dodnes ten najlepší spider-horror aký som videl. Čiernobiely snímok o poriadne prerastenom agresívnom pavúkovi gigantických rozmerov, ktorého (pozor spoiler!!!) nakoniec zničí až americké vojenské letectvo. Absolutne klasické horrorové béčko z čias, keď v USA frčal starý dobrý rock´n´roll a točili sa takéto úžastné monster nezmysly. Rockabilly movie. *** (17.09.2008)

Dokonala trikova tarantule! Po teto strance film za pul stoleti nezestarl ani o chlup. Skoda jen prazdne (nikoliv nudne) prvni poloviny, protoze zaver je jak ze sna. Padesatimetrova tarantule budi respekt a na nejaky shovivavy usmev neni vubec pomysleni. Jack Arnold byl a bude na monster zanr nejvetsi machr. __ 4,5* (22.12.2009)

Tarantula je taková matka všech pavoučích hororů, protože co se týče kvality a stáří, lepší kousek byste prostě nenašli. Ke všemu společně s příbuznými Them! patří k tomu nejlepšímu, co se v 50. letech na poli monster-béček vůbec urodilo. Tvůrci efektů pracovali buďto s miniaturními modely krajiny, nebo používali efekt prolínaných záběrů. Zdejší přerostlá krasavice JE tudíž opravdová, žádná guma ani drátky. Ještě by se slušilo dodat, že snímek má jeden z nejslavnějších plakátů a Clinta Eastwooda v malé roličce statečného pilota stíhačky. Klasik se hold nezapře.. (16.02.2012)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)