Tisíckrát dobrú noc

Dost drsná a pro mnohé nepochopitelná studie jednoho válečného fotografa. V tomto případě fotografky. Když pak film rozhoduje o tom, zdali si fotografka vybere svojí práci nebo rodinu, hádejte, co zvolí. Pro mě možná až moc neosobní a místy i nudné. Jinak ale na začátku a na konci filmu dost vypovídající. Prostředek bych klidně vystřihl. (28.11.2014)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)

Asi na tohle téma bylo natočeno už velké množství filmů a já se stala vybíravou i v této oblasti dramatických příběhů. Juliette, snažně tě prosím, zůstaň na své parketě, ve kterých tě už známe moc dobře a chvála na tvé herecké umění zní ze všech stran. Protože tahle role ti absolutně nesedla. Na této válečné fotoreportérce jsem ti nevěřila ani ten foťák v tvé ruce. A ještě k tomu jsi doma nechala nejen pohledného manžela, ale i dvě děti. Tam jsi zapadla daleko líp a vůbec se manželovi nedivím, že se mu nelíbila ta tvá přílišná zapálenost pro věc na úkor v tomto případě důležitější role. Nejsem první, kdo to tady píše, tak na tom asi něco bude. Kromě toho jsem zaznamenala možná až příliš klišé a patosu, proto ta trojka. (11.12.2015)

Vylozene se nabizi srovnani s americkym A PRIVATE WAR. Na rozdil od nej zde ale chybi autenticita, snad i proto, ze se v tomto pripadu nevychazelo ze skutecnych udalosti. Vysledek je tak ponekud exploativni, vyumelkovany (sentimentalni hudba, slow motion), a nepresvedcivy. Hodne problematicke je navic, jakym zpusobem snimek humanizuje sebevrazedne atentatniky. (19.02.2019)

Když si odmyslím, že postava Juliette je nezodpovědná, sobecká, neolevicová feministka, dost mi též vadilo, co udělala, respektive neudělala v úvodní scéně v Kábulu. Neprozradila policii chystaný sebevražedný útok, za což by pode mě měla být trestně stíhaná a následně jít do basy. Stala se vlastně spolupachatelkou. To je jako byste mluvili s kámošem, o kterém byste věděli, že se chystá někoho zabít a nechali byste to být. Zkrátka spolupachatelka. Je mi divné, že to tu nikdo nezmiňuje. Ona byla zkrátka sobecká svině, ke které jsem si vybudoval dost negativní vztah. Tři hvězdy tak dávám za zajímavé téma, které samo o sobě dokázalo zaujmout. (02.05.2017)