Exodus: Bohovia a králi

Si nemyslím, že by byl Exodus vyloženě špatný film. Ani mě nikterak neuráží, že jsem ho viděl. Taky vím, že je Steven Zaillian schopný scenárista a Ridley Scott výborný režisér. Bohužel, i Messi se občas ukopl a Poe zfetoval, takže není nic zvláštního na tom, že jsme se dočkali rutinního zfilmování scénáře, který je neuvěřitelně líný a neochotný. Exodus je přeplněn náhodami a iracionálním rozhodováním postav: Mojžíš, dávno z Ramsesova hájemství vystrnaděn, se ve chvíli, kdy to potřebuje, setká s Ramsesem tak, že přijde do královských stájí a vrazí mu meč pod krk. Nikoho nezajímá, jak se tam tak snadno dostal. Nikoho nezajímá, jak věděl, že bude Ramses v noci sám ve stájích. Nikoho nezajímá, že Mojžíš nebyl na tomto místě sedm let a těžko tak mohl cokoliv předvídat. Dle současné verze filmu to vypadá, že si Mojžíš prostě jednoho večera řekl "hm, bylo by třeba postrašit Ramsese, vlezu mu dnes v noci stájí, třeba si přijde polaskat koníky, to egyptští vládcové mezi souloží a usínáním dělají". A to je pro Exodus naprosto signifikantní. Často se někdo přibližuje k vysoce postaveným osobám, které normálně hlídají tucty ozbrojenců; často se někdo zcela samozřejmě dostává na místa, jež zdravá logika považuje za přísně střežená. Buď je to tím, že jsem starej rejpal, nebo je film jednoduše natolik nezáživným a nedotaženým spektáklem, že mozek podvědomně vyhledává cokoliv, co by ho zaměstnalo. Nezájmem scénáře kromě diváka a detailů trpí rovněž postavy, z nichž nemalé množství vypadá v první chvíli ohromně důležitě a osudově, načež si přelouskají pár svých replik, zmizí a už se v příběhu buď neobjeví, nebo postávají bezmocně v pozadí. Totéž platí pro několik zajímavých podzápletek. Až někdy ve druhé půli se objeví svěží prvek (vtipně sestříhané popravování rádců); bohužel je to dost málo. Vlastně ani vizuálně Exodus nepřekvapí - ano, na kostýmech, kulisách a tricích je vidět, že film stál hodně dolarů a rád by jich pár vydělal zpátky, nicméně není tu jediná scéna/výjev/záběr/cokoliv, co bych si chtěl pamatovat a pustit ještě jednou. Závěrečná "boží vlna" je tak okatě CGI, že bez problémů spláchla poslední naděje na kvalitní divácký zážitek. A to říkám já, nadržený fanda Ridleyho Scotta, který vysoko hodnotil Promethea i Robina Hooda. P.S. Mnohé z výše zmíněných chyb by mohla ospravedlnit režisérská verze s vystříhanými scénami, které by dodaly podklad nelogičnostem a hloubku zanedbaným postavám - nebylo by to ve Scottově případě poprvé. Stejně tak se může stát, že z odfláklých dvou a půl hodiny vzniknou odfláklé hodiny tři. Uvidíme, uvidíme... (30.12.2014)

Nadšen určitě zase moc nejsem, ale nejsem ani zklamán. Čekat další Desatero přikázání je samozřejmě hloupost, ale Ridley Scott natočil hodně dobrý film se vším, co k tomu patří. Bohužel emočně je Exodus: Bohové a králové dost nevyrovnaný, i když naštěstí postrádá plakátový barvotisk, jak bylo běžné u podobných látek, které se natáčely v 50. letech minulého století. Ovšem klíčové scény (egyptské rány, smrt prvorozených, přechod přes Rudé moře) jsou bez debat výborné. Herci odvádějí svůj standard, ale o nějakých výjimečných výkonech nemůžu úplně hovořit. V každém případě není Ridleyho Exodus žádnou prohrou. (25.04.2024)

Zprvu jsem si myslel, že Scott jede na objednávku židovské lobby, která už dlouho nenechala diváckou obec dojmout svým trpkým osudem skrze výpravnou sandálovku, ale on na to jde až překvapivě racionálně a tak zatímco pragmatické zhodnocení sedmi ran egyptských faraonovým felčarem je ještě úsměvné, Mošeho revoluce, ve které si hrábne na hranu osobního šílenství už je nepředstíraná a neortodoxní vize se definitivně sevře na dně Rudého moře, v níž i ten lehký neduh (ne úplně funkčně vykreslení vazby mezi „bratry“, který naštěstí zachrání oba představitelé; a pomohlo by 20 minut navrch v úvodu) ustoupí a uspokojení dojde jak řadový divák, tak i čtenář znalý literární předlohy. (20.07.2015)

Scott na to šel v Gladiátorovi dobře. Jednak vychytal dobré období, kdy lidi měli po sandálovkách hlad a nastartoval defacto druhou mízu těchto filmů a jednak to byl snímek tématicky jednoduchý a divácky přívětivý. V Kingdom of Heaven to otočil a šel na to od konce. Tedy tehdy to byl v kinech propadák a sláva a lesk se mu vrací až s odstupem x let, jinými slovy, cesta Baliana k uvědomění toho kým je a co chce, zraje jako víno, podobně jako třeba Titanic, tam je jeho nadčasovost ještě markantnější a film je to ještě kvalitnější. Exodus je hybrid mezi prvními dvěma zmiňovanými kousky, ale bohužel je divácky poměrně nepřívětivý, protože se klasický příběh o poznání své životní cesty mísí s "fantasy prvky" a náboženskou tématikou. Protože dokud je to klasicka story o klasických hodnotách, je vše v pořádku. Tedy až na ten žalostný PG13 rating, to je na pěst. Ty panoramata a kamerove nájezdy Scott ale umí a vždy uměl. Bohužel jakmile se začne hlásit bible, je to špatné a začne to skřípat. Běžte na to do kina, protože vizuálne je to povedené a i bez Hanze Zimmera je to OK. Ale jako celek to má nejblíže Robinu Hoodovi - je to přinejmenším mírně rozpačitě se tvářící. Uvidíme co DC, který doufám bude R a alespoň o 30 minut delší. Třeba tam bude stejný kvalitativní boost, jako v připadě Kingdom of Heaven. __________I bez prodloužené verze je to po letech podívaná, která zraje tak, jak divákovy životní a filmové zkušenosti. (04.01.2015)

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)