Exodus: Bohovia a králi

Ridley Scott jede vizuálně na autopilota a dějově se naopak pouští na tenký led. Mojžíš se praští do hlavy a na základě toho utvoří elitní židovské komando terorizující nevinné Egypťany, aby se k němu nakonec přidal "protivnej spratek" Hospodin. Těžko se tu fandí straně, jejíž utrpení není zobrazeno, pouze se o něm mluví, a doopravdy trpí pouze ti "zlí" a především faraon, který se jen snaží splnit svoje poslání a Mojžíš ho svojí agresivitou vyloženě vyprovokuje. Když se faraon ptá "jaký fanatik by věřil v Boha, který vraždí nevinné," nejde, než mu dát za pravdu. Takže potud Mel Gibson approval! (A mít ten není zrovna fajn.) Pokud by to Scott myslel jako zajímavý test abrahámovské víry, bylo by to zajímavé, nejspíš se mu ale děj pouze rozpadl pod rukama z úplně stejných důvodů jako Robin Hood. Legendě bez kontaktu s historickou skutečností se snaží dodat i přes zachování nějakého toho nadpřirozena nádech realističnosti, aniž by to ale udělal pořádně a aniž by si uvědomil, jak nesmyslný konstrukt vznikne. Takže se střídají nudné pasáže - to když se děje to, co víme, že se stát musí, a děje se to přesně tak, jak musí (protože něco vizuálně nápaditého bychom tu hledali marně), s těmi prostě "divnými", v nichž nesympatický Mojžíš dělá nepochopitelná rozhodnutí. Aronofsky a Scott si měli vyměnit projekty - mám pocit, že víc fantasy a méně snahy o "takhle by se to zhruba mohlo stát" by jedině prospělo. I ten Princ egyptský zůstává nepřekonán, jeho náboj a emoce tu zoufale chybí. (25.12.2014)

Ridley Scott oficiálně ztratil filmařskou jiskru, po nudném Prometheovi a wtf Konzultantovi další zásah úplně vedle. Řemeslo je sice zase skvělé, ale co na plat, když postavy vlastně nikoho moc nezajímají, atmosféra často skomírá a ve výsledku celý film dostává na prdel od dvacet let starého animáku. 50% (30.03.2015)

Vzhledem k mé adoraci posledních Scottových snímků až překvapivě líný film. Ve všech ohledech je Exodus průměrný: Zaillianův scénář jen tupě interpretuje už stokrát viděné, herci i přes své nepopiratelné kvality nemají moc co hrát, Wolski má k dispozici úchvatné scenérie, ale komponuje a svítí je často příliš fádně... Sám Scott pak celý příběh vede během 150 minut prazvláštně uspěchaně a nemotivovaně. Takový Princ Egyptský dokázal podobnou narací uhranout během témět polovičního času a například Darren Aronofsky letos ukázal, že biblický příběh se dá adaptovat i mnohem odvážněji a osobněji. (25.12.2014)

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)

Exodus je klasický historický Ridley Scott, což jsem po příšerném Konzultantovi přímo potřeboval. Obsahuje epický příběh, nabízí brutální válečné scény a místy i neuvěřitelně natočené záběry, které mě budou děsit i ze spaní po ještě hodně dlouhou dobu. Třeba právě zrovna těch deset egyptských ran. Také má na svědomí kvalitní hudební doprovod a skvělé herecké výkony a tak mě na filmu trápí jedno jediné. A to je fakt, že kdyby Ridley vydal do kina tu čtyř hodinovou verzi, zřejmě by všechno dávalo smysl. Já si zhruba ve třetině filmu skočil v kině na záchod. Pryč jsem byl asi minutu a po minutě jsem byl v šoku, jak se příběh posunul. Zrovna jsem asi trefil blbej moment. Každopádně místy je dost znát, že RIdley musel stříhat, aby se vyšel alespoň do dvou a půl hodiny. Nicméně to všechno nic nemění na tom, že na tomhle filmu si jinou kritiku snad ani najít nemůžu. Nechápu zdejší znalecké názory, co se tady jak z kopírky shodují, že tohle je jeden z nejhorších filmů Ridleye Scotta, ale přesto jsou rádi, že je to alespoň nějaký film, protože nikdo jiný by to líp nenatočil. Lepší by bylo, kdyby si na to každý udělal názor svůj a budu dokonale spokojen. (04.01.2015)