Umenie pretekať v daždi

Život jedné rodiny viděný psíma očima. Myslím, že to je ta nejlepší charakteristika tohoto filmu o jednom automobilovém závodníkovi, který si napřed pořídí štěně labradora, pak manželku a pak i dcerku. A jak už to tak bývá u filmů s psími hrdiny, měl jsem připravený i kapesník, který jsem samozřejmě využil, protože jako téměř celoživotní pejskař prostě nemohu a neumím být vůči takovýmto filmům imunní. Film nabízí vše, co se od něj dá očekávat, od těch nejkrásnějších štěněcích okamžiků hlavního hrdiny, přes jeho dospělost a smiřování se s tím, že v životě jeho páníčka jsou další lidé, které miluje stejně jako svého psího přítele, až po konec jeho života. Pejska Enza jsem si zamiloval a ten úplný konec byl jakýmsi balzámem na mou duši a zároveň nadějí, že psí existence v tomto světě má svůj smysl. Samozřejmě film asi obsahuje řadu klišé, kdo v něm chce vidět jen běžný doják pro pejskaře hrající na city, ten ho v něm uvidí. Já v něm však vidím krásný film o psím a lidském přátelství, film, který mi, stejně jako třeba filmy Hačikó, Marley a já či Můj pes Skip, pronikl až do nejhlubších míst mé duše a tam zůstane, i kdybych už nikdy neměl odvahu se na něj znovu podívat, což je u těchto mých psích srdcovek dost běžné, že aplikuji systém jednou se podívat, pobrečet si, a dost! Zde nemohu a ani nechci být objektivní. Jsem maximálně dojatý a spokojený a hodnotím na max. (28.07.2020)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Velice, velice, velice silný emotivní příběh! Příběh o pejskovi, který se dá dohromady s Dennym a je jim fajn. Pak přijde do jejich života žena, dítě, chvilka radosti a pak už jen trápení. Líbilo se mi, že hlavní postava je závodník, a tak mě ten film díky tomu bavil ještě více. Každopádně se jedná o velmi smutný film, jelikož Enzo s Dennym prožili mnoho útrap. Musím ocenit výběr psa, protože ty jeho oči a ty výrazy, které měl, přesně odpovídaly scénám, které se zrovna odehrávaly (naprosto přesně vyjadřovaly emoce – radost, smutek atd.) Milo Ventimiglia se přesně hodil do role závodníka a starostlivého otce. Tento film opravdu musí chytit za srdce každého a většina diváků si u něj pobrečí. (29.09.2021)

Věděl jsem, že budu brečet a taky že jo. Sice se jedná o běžný, velmi jednoduchý film popisující život jednoho psa a jeho rodiny, je však nenásilně a vřele doplněný o filozofické otázky o smyslu života, jeho naplnění a o životě po něm. Navíc je do něj velice silně zakomponován prvek závodění, který sice občas postrádá jakési ukotvení v realitě, přesto je s ním nakládáno jako s obrovskou životní vášní, která člověka naučí nic v životě nevzdat předčasně. Obecně mě v drtivé většině filmy, které jsou vedeny vypravěčem nějakým způsobem ubíjí, v tomto filmu jsem byl rád za každou větu, kterou skrze hlavního protagonistu Kevin Costner pronese. Navíc se jedná o jednu z nejlépe napsaných postav letošního roku, která se zebe sype citáty, jež by se z fleku dali tesat do kamene jak na běžícím pásu, z čehož je vidět, že se jedná o knižní adaptaci. Zhruba ve druhé třetině pak přichází emocionální ždímačka, kterou naruší trochu slabší podzápletka. Závěrečná část je pak vykonstruována naprosto perfektně, přitom bez prvoplánové scény, kterou by člověk čekal, namísto ní, film končí daleko chytřeji, což mě přinutilo k hodnocení plánovaných čtyř tu pátou hvězdu přidat. „There's no dishonor in losing the race, there's only dishonor in not racing because you're afraid to lose.ׅ“ 9/10 (10.11.2019)

"The Art Of Racing In The Rain" bude asi najväčším filmovým sklamaním za celý mesiac. Možno aj rok. Neviem čo mám k tomuto reálne povedať. Trailer navnadil, obsadenie bolo veľmi dobré a bol som zvedavý čo sa stane. Plus je super, že vo filme uvidíme aj rýchle autá a skvelé závody, že? Nie neuvidíme. Ja viem, že som tvrdý, ale reálne som čakal, že tu budeme mať viac závodenia a menej gýčovitých scénok, ktoré som postupne už nevládal stráviť. Realita je taká, že sa tu natrepali všetky potrebné klišé a jednotlivé citové manipulácie, ktoré vyvrcholia v jeden citový gýč. Okrem toho tu Kevin Kostner je v role psa Enza, ktorý má neskutočne komplikované vnútorné monológy, ktoré mu teda skutočne nie som schopný uveriť. Neviem si predstaviť, že by sa toto dialo v hlave psa. Niekoľko iných filmov túto tému nakuslo a myslím si, že odviedli oveľa lepšiu prácu v tom reálnom podaní. Fungovalo to dobre. No tu tým monológom vôbec neverím. Je tu niekoľko dobrých scénok a pár dobrých fórov, plus Enzo je skutočne zlatý. Ale je ťažké sa prekúsať cez všetky tie klišé, ktoré dokonca dospejú až k súdnemu procesu a boju o dieťa a všetko podobné. Videli sme to miliónkrát a je to len silné citové vydieranie. Film je vďaka tomu neskutočne monotónny, pomalý a strašne nudný. Vidím, že sa to ľuďom páčilo, no pre mňa je to príliš veľký gýč na to, aby som reálne niečo poriadne vyzdvihol. Pozerá sa na to okey, keď reálne máme nejaké závody tak sa tempo dvíha a sem-tam sa nájde dobrá hláška, ktorá ma pobavila. No čo sa ostatného týka, tak som bol znudený na smrť a čakal kedy to konečne skončí. Hodnotenie: D+ (18.11.2019)