Zrodenie národa

Režisér a priekopník americkej kinematografie David Llewelyn Wark Griffith natočil v roku 1915 trojhodinový, čienobiely, nemý snímok "Zrodenie národa". Je to výnimočné, geniálne filmárske dielo. Nádherný, úchvatný, dokonalý film. Niečo tak perfektné, veľkolepé a strhujúce som už poriadne dlho nevidel. Tento historický titul ma pohladil po duši. Je to klenot, majstrovky vybrúsený diamant. Som z neho doslova okúzlený, nadšený a ohromený. Obrovský divácky zážitok. ***** (06.11.2017)

Rytmus filmu je silnejší ako príbeh samotný, ale charakter, najmä druhej polovice, naň nedovoľuje zabudnúť. Prečo ? Otvorená propagácia Ku-klux-klanu, ako záchrancu černochmi gniaveného juhu USA a ukázanie negrov (tak sú nazývaní v titulkoch), ako násilných, pudovo jednajúcich poloopíc, nenechá dnes, v čase vynútenej rasovej korektnosti, chladným asi nikoho. Viem pochopiť, že syn plukovníka Konfederácie asi nemohol konať a zmýšľať inak, pravda je však možno kdesi inde: niektoré zo scén naozaj prihrávajú teóriám, že Griffith celý ten prehnaný rasizmus myslel ako jeho výsmech. Vyvážené tempo podporuje prirodzené striedanie obrazu aj strihu v sprievode priliehavej hudby. Statické detaily tváre sú vzápätí zamenené za dynamické polocelky, či monumentálne výjavy bojov, ktoré akoby vystúpili z obrazov krajinárskych majstrov, individuálne osudy prechádzajú do zobrazení histórie národa bez akýchkoľvek násilných prepojení a naopak. Jedna z najzaujímavejších scén je priebeh atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna v divadle. Forma celého opusu, prevratného diela kinematografie, zrodiaceho veľké príbehy bola vyprecizovaná vo vyše 600 krátkych filmoch (akýchsi cvičebných etudách), ktoré Griffith dovtedy nakrútil. Dospel tak k svojbytnému filmovému výrazu práce s kamerou, obrazom, strihom i hercami. Trojhodinový monument si zaslúži byť videným i dnes, a to napriek spomenutej kontroverznosti. (09.05.2006)

První hollywoodský blockbuster mě oslovuje předně z důvodu své dějinné role a jak nehorázně hanebný je to ohnutí historie USA ve prospěch zhoubné "lost cause" mytologie, tj. film, co regulerně přiživil jižanský obavy z "negerskýho teroru" a měl neblahý účinek na kýžený progress práv černochů. Co jsem se kde dočetl, tak s řadou průkopnických technik to tu není až tak žhavý a bez milostné vaty bych se (3h dlouhá verze) klidně obešel, ale dílo je to sympaticky ambiciózní, působivé a náležitě dramatické i přes 100 let (!) od svého vzniku. Divácky vzato to tenkrát muselo být slušný zjevení, zvláště u pasáží jako vypálení Atlanty, akční obraz bojiště, či atentát na Lincolna. Nechci se tu příliš rozepisovat, ale kdo se chcete pohrabat v kontextu (je na místě), tak třeba to anebo tohle, ostatně ke druhé projekci mě přiměla přímo super knížka "The Mirage Factory", z 1/3 věnovaná právě životu G.W. Griffitha. (23.05.2020)

Birth of a nation je pre dnešného diváka exkurzia do filmovej histórie, akási povinnosť pre každého, kto chce o sebe povedať, že sa zaujíma vážnejšie o film. Ale dá sa brať aj čisto ako historický film, ktorý zobrazuje dôležité aspekty histórie amerického národa. Ja by som na tento fakt rád vopred upozornil, pretože ak si ho chcete skutočne užiť, aspoň čiastočné znalosti z jej histórie budú zrejme najdôležitejším faktorom jeho zábavnosti. Griffith totiž zaplnil svoj film historickými postavami, historickými udalosťami a pokiaľ ste zvyknutí na jeho typickú melodrámu, dočkáte sa jej až v poslednej tretine. Ja mám o histórii otroctva informácie iba zbežné, takže sa mi tieto postavy v priebehu deja dosť plietli a malo to dopad aj na to, že mi film nepripadal vôbec strhujúci. Trvalo dosť dlho, kým som si dokázal priradiť meno k postave a vyznal sa v ich vzájomných vzťahoch. Problémom bolo aj to, že politika je väčšinu deja v popredí a netvorí tak iba pozadie pre melodramatický príbeh, ako v prípade Orphans of the storm. Film je otvorene rasistický, ale je vidno, že Griffithovi išlo skôr o to, aby mohol hlavný hrdina vyslobodiť svoju milú z rúk zápornej postavy. Existuje množstvo filmov, ktoré zobrazujú bielych ako utláčateľov menšín, v ich prípade to nazývame ale sebareflexiou, aj keď sa jedná tiež svojim spôsobom o rasizmus. Pre dnešného diváka tak nebude film až tak šokujúci a môže ho brať ako určitý druh historickej rozprávky. (13.02.2013)

O tom, jak je tento snímek kontroverzní, se napsalo asi dost. Ano, je rasistický. Co s tím dnes uděláte? Nic. Nemusíte ho propagovat. Já bych ale přece jen rád upozornil na jeho filmové kvality. To, jak jsou zde zobrazeny, provedeny a samozřejmě i nasnímány nějaké bitvy, je naprosto neskutečné. Kamera zde není jen statická, pohybuje se, což je přece jen docela novinka. Není to ale jen v tom. Na svou dobu je to neskutečně epické a jen pár let po Mélièsovi sledujeme scenérie, které jsou exteriérové, jsou zde nádherně široké záběry, stejně jako výborné záběry blízké, někdy je použito zastínění části kamery, pro lepší soustředění se na scénu, velmi často je pak snímek stříhán způsobem, který mu také dodává na dynamičnosti. Jasně, není to střih klipový, ale na svou dobu geniální. To, jak je zachycena vražda prezidenta Lincolna, to je naprosto dech beroucí, přimrazí vás to k dění ve filmu. Griffith a jeho kameraman volili skvělé úhly kamery, které ještě podtrhávají atmosféru. Navíc ty dynamické scény s kamerou na voze, to je na svou dobu opravdu paráda. Rasistické, ale pořád filmový klenot. (17.01.2014)