Decibely lásky

Takový film jsem snad fakt ještě nikdy v životě neviděl :). A fuckt mi to stačilo. Nejen že to bylo blbý, ale dokonce to i smrdělo. Nebo vy to tak nemáte, že si představíte, jak jsou v ten kterej moment cítit třeba kucí popelářský, když si vo pauze vtrhnou zatrsat do tanečního studia? Never, never, never more. (28.10.2016)

Explicitně latentní erotika. Holky vybírané do tohohle filmu (včetně komparsistek), jejich trička a to co mají pod nimi - zajímavost číslo 1. Prostředí Plzně a pro fanoušky (moc nejsem) MD nová aranžmá jeho písniček - zajímavost 2. No a prostředí popelářského vozu a zpívající fotbalista - nezajímavost 3. Nechápu, že Halík nerežíruje Ulici, fakt by mu to šlo. Mohl by si s sebou vzít staršího Rudu, protože ten už je fakt trapnej. Herce opravdu nemá cenu komentovat, kamera zoufale rutinní, líbila se choreografie, o scénáři nemá cenu přemýšlet. (14.10.2016)

Hladíkova režisérské premiéra a nejspíš i derniéra si ke mně našla cestu v den, kdy jsem byl podobnému výplachu slušně nakloněn. Kdykoli jindy bych jeho vyprávěcí metody poslal ještě o patro níž, takhle jsem se chtě nechtě smál u výstupu Pavla Horvátha, pár hereckých výkonů mi přišlo téměř fajn a hlavně - filmu, kde v hlavní taneční scéně zcela nepochopitelně zazní nesouvisející Oh, Mandy, zkrátka odpad dát nedokážu. Na druhou stranu by si ho objektivně plně zasloužil. Vyprávěcí postup je totiž zvolen tak, aby divák téměř až do konce pouze hádal vztahy mezi jednotlivými postavami a správná teorie, zda někdo je nebo není něčí potomek, se rovnala radosti z uhodnutého vraha u nejmazanější detektivky. Jedna optimistická hvězda tak zůstává pouze do té chvíle, než začnu příliš rozebírat pohled scénáře na ženské postavy jen jako na trofeje, prostředky odplaty nebo nástroje pokání. (02.11.2021)

Jaké štěstí, že se tento film nakonec nejmenuje Discopříběh 3 a že s předchozími dvěma filmy nemá vyjma písní Michala Davida, herce Rudolfa Hrušínského nejml. a prostředí města Plzně prakticky nic společného. Nevím, na kolik se na výsledném filmu nakonec podepsalo nutné přepisování scénáře v důsledku právních tahanic s Terezou Pergnerovou, v každém případě Decibely lásky působí jako nesourodý slepenec několika scén a příběhových linek bez smysluplnějšího děje či návazností. Ve výsledku se tak divák ve filmu téměř neorientuje a příběhová nitka (pokud tam vůbec nějaká byla) divákovi zcela uniká. A nezachrání to ani zvučná jména jako Iva Janžurová, Rudolf Hrušínský mladší, Lucie Vondráčková, Roman Vojtek, bývalý fotbalista Pavel Horváth (který ovšem coby neherec a nezpěvák překonává veškerá očekávání), ba ani mistr Karel Gott, který je jedním z mála světlejších okamžiků filmu. Televize Nova se činí v protlačování svých pseudohvězdiček z televizních novin do filmů a tak se po Lucii Borhyové a Láďovi Hruškovi můžeme těšit na další nováckou star s nepřechýleným (byť českým) příjmením Petru Svoboda. Pravidelní diváci televizních novin si tak opět přijdou na své. Mám v živé paměti prohlášení Michala Davida z roku 2014: "Právě točíme Discopříběh trojku". Těžko říct, nakolik byla jeho tehdejší slova pravdivá, potažmo kolik z původního scénáře (verze s Ladislavem Potměšilem) se stihlo natočit či zbylo ve výsledném počinu, než se do toho vmísily právní rozepře. V každém případě věřím, že nebýt toho, mohli jsme ve výsledku dostat lepší film. Na počátku stála touha natočit Discopříběh 3, potom film založený na hitech Michala Davida. Film Decibely lásky (tato stejnojmenná zdánlivě ústřední píseň má ve filmu naprosto směšně malý prostor) je opravdu jen výplňová vata a nudné pojivo pro písně Michala Davida bez hlubšího smyslu a proto by bylo lepší, kdyby tento projekt vůbec nevzniknul. 10% za mistra Karla Gotta, za celkem chytlavou ústřední píseň "Čuměj čuměj nekoukaj" a za herce snažící se marně popasovat s naprosto bezduchým a hloupým scénářem bez špetky smysluplnějšího děje. (30.10.2016)

Alternativní Diskopříběh 3? Ale co vás nemá, to jen tenhle (Sou)kup se jaksi minul hudebním účinkem. Jestli jste měli rádi předchozí vypalováky s Mišelem Doudym, můžete mít radost, že téměř padesátiletý dřívější kominický učeň se transformoval v šéfa popelářské party, táhne se za ním jakási křivda z minulosti (pořádně se divák nedozví jaká) a už vůbec se nejmenuje Horáček, nýbrž Hovorka, to je ale taky od H, že jo. Ale stále synchronně otvírá hubičku a pěje staré songy Mišela Doudyho. A má dceru. Naštěstí nechce kandidovat na prezidenta popelářů, ale má štěstí, že se kolem něj začne motat hodná krasavice, která vůbec nestříhá dohola, není to zlatokopka, nejmenuje se Jituš a má mírně problémového bratra z uměleckých sfér, co hov(n)í tanci i hudbě. Kdysi poddajné hudební těleso se jaksi minulo účinkem, když pár kusých písniček nezachrání scenáristický a režijní marast. Když je nejlepším hercem bývalý "šutér" Pája Horváth, dovedete si asi hravě představit, jak vypadá zbytek. Postavy, které dělí generace, se párují a všichni prožívají deci lásky. Ty "bely" už se asi do filmu nevešly, ostatně písničku "Decibely lásky" uslyšíte jen v koncertním podání mistra Mišela Upocence. Film absolutně nedrží pohromadě, ano, najdou se styčné body s Diskopříběhy, mezi něž patří hudba, láska, přátelství, přátelská felace a tak, akorát chybí normální scénář a režijní řemeslnost. Rudla Hrušínský a spol. už netrefili hudební blbohřeb jen mezi kozy natupírovaných náctek, nýbrž se jim podařilo oslovit všechny divácké generace. Snad jim ten prajednoduchý film přitancoval mládí a přišel jim k duhu. 3/10 (04.02.2017)