Zlomený květ

(1001) Nádherný příklad filmu, u kterého nechápu, proč byl na seznam Tisíce a jedna filmů přidán, kromě snad toho důvodu, že potřebovali mít strašně moc filmů, jmenovitě Tisíc a jeden, a něčím to tedy zaplnit museli. Když je tam od Griffithe Zrození národa, Intolerance i Děti velké revoluce (můj favorit z jeho filmů, i když ho obecně nemám ráda), tak zařazení Zlomeného květu a potom ještě Cesty na východ mi přijde zhola zbytečné. Tyhle dva filmy už mi osobně nepřišly nijak více přínosné než ty ostatní. (07.02.2012)

Ok. Dlouhodobě jsem tu měl 4*. Příběh je prostý, místy sentimentální, samotný vztah mezi dívkou a číňanem může působit divně a až nepatřičně. Ovšem po zhlédnutí desítek a desítek celovečerních filmů z konce desátých let na mě ten film nově udeřil v plné síle a prvotřídní nádheře. Nejobdivuhodnější je práce s tempem filmu. Nikam nespěchá a přitom nepůsobí utahaně. Tempo skvěle dávkuje v klidných a křehkých scénách, v kontrastu s těmi zběsilými a nabitými krutostí. Domácí násilí je podáno bravurně. Krásná je kamera, jež vyvolává dojem starých fotografií. Achillovou patou filmu je Richard Barthelmess, který v roli číňana chtě nechtě působí nepřirozeně. Lillian Gish je dobrá. Donald Crisp je jako surový otec výborný. Tleskám. (22.01.2022)

Přehnaný lyricismus byl pro mě k nepřežití - mezititulková poezie, hrdinka usmívající se jen pozdvihnutím koutků úst rukou... nemělo by to tak být, ale já se párkrát málem rozesmál. A Číňan hraný bělochem byl taky otřesný. Sice to k té době patří a jedná se o první mezirasovou lásku na filmovém plátně, ale i tak jsem z toho neměl dobrý pocit. Film je účelově naivní, za každou cenu dojemný a současně se neodváží zpečetit lásku hlavních představitelů polibkem. Hodnotit nějaký současný film s podobně přepálenou líbivostí, tak by se tu nešetřilo odpady a jednou hvězdičkou. (16.01.2010)

Broken blossoms je jedna z najtrýznivejších drám, respektíve melodrám, aké som kedy videl a aké boli kedy natočené. Prostitúcia, domáce násilie, xenofóbia, chudoba a mnoho ďalších neduhov vtedajšej spoločnosti v geniálnom spracovaní giganta svetovej kinematografie D.W.Griffitha. Na mňa pôsobí toto zobrazenie doby možno prirodzenejšie, ako súčasný festivalový art, ktorý ako keby chcel šokovať za každú cenu a nakoniec cítiť z neho mierny kalkul. Možno preháňam, ale tento film je strhujúci aj po takmer celej storočnici, ktorú prebývajú právom jeho kópie na filmových školách a inštitútoch. Griffith v čiernobielej ére používa farebné filtre (tie museli byť použité samozrejme dodatočne) na vyjadrenie pocitov, ktoré sa v hrdinoch odohrávajú a sú v kontaste s nehostinnou atmosférou okolia. Niektoré komentáre vôbec nechápem, ja vo filme žiaden násilný sentiment necítim. K ženám by sme sa predsa mali všetci chovať tak, ako náš hrdina! Taktiež nechápem, prečo zrovna 90 minútový Griffithov film je v porovnaní s jeho bežnou trojhodinovou produkciou považovaný niektorými divákmi za nudný. (07.02.2013)

Zlomený květ je opravdovým klenotem světové filmografie. D.W. Griffithovi se podařilo na plátna kin přenést kratičký román The Chink and the Child od Thomase Burkeho s naprosto příhodnou 92-minutovou stopáží. Síla snímku tkví vedle výjimečných hereckých výkonů trojice Lillian Gish - Richard Barthelmess - Donald Crisp, a jeho technické vytříbenosti, v emočním dopadu na diváka. Ten je dán především důsledkem antagonického vývoje hlavního protagonisty. Témata násilí, rasismu, prostituce a udávání rezonují ve společnosti i po více než 100 letech od premiéry, což tak snímek činí soudobým a předání hlavních poselství divákovi se tak nemíjí účinkem. Výjimečný film, zasluhující plnou palbu. Pět hvězd. 👌 (02.01.2024) (03.01.2024)