White Bird in a Blizzard

Táto wanna-be Ellisovka je v prvom rade kolosálnym zlyhaním Gregga Arakiho čoby scenáristu a režiséra. Postavy sú plytké, no nie charakterom ale tým, ako sú napísané. Araki nevie viesť hercov, lebo to čo tu stvára inokedy skvostná Eva Green, je až komické prehrávanie. Jeho diletantstvo pokračuje v predvídateľnom príbehu, v ktorom sa vlastne nič zaujímavé nestane a to zaberá cca 2 roky života postáv. Soundtrack číta zoznam skvelých skladieb, no ani to, čo mu kultové new wave a post-punkové kapely zložili, nedokáže Araki spracovať, a tak s výnimkou Behind the Wheel žiadna z piesní nie je poriadne zasadená do scény. A ako bonus tu máme fádnu ne-atmosféru 80tych rokov, či skôr rok 2014 s plagátmi 80s kapiel na stenách. Jediné, čo tu stojí za to, je, že sa Arakimu podarila jedna vec, v ktorú som ani neveril. Dokázal zo Shailene Woodley urobiť sexy kosť (a následne ju opakovane vyzliekol). (22.03.2015)

Až mě překvapuje, jak se mi tenhle film líbil. Je to thriller, který je vyprávěný takovým zajímavým pohádkovým způsobem, a stejně je hraný, kdy až do konce skutečně nevíte, co se stalo, a proč se to stalo. Flashbacky a snové výjevy té pohádkovosti hodně napomáhají a Shailene Woodley se stává moje oblíbenou herečkou a ne jen proto, že se tu ukáže nahá. (10.10.2014)

První hodinu mě trochu štvalo, co vidím, čekal jsem něco jiného. Pár náznaků mi vrtalo hlavou, ale nebyl jsem si jistý, jestli se příběh vůbec někam pohne. Jenže po nočním rozhovoru s detektivem jsem ožil a pochopil, že ta zdánlivě dlouhá a zdánlivě nepodstatná první hodina měla svoje opodstatnění (detaily), konečně si dal věci dohromady (tedy, ne úplně všechno). Tvůrci totiž diváka pěkně napínají až do samotného závěru. A to nejlepší (?) si nechají až na úplný konec. A pokud jsem žehral u Divergence, že bych ocenil pro Shailene kvalitnější film, bylo mé přání vyslyšeno. Hodnotím slabšími 4*. (26.01.2015)

Šílel táta v chomoutu, šílela máma taky, šílel táta, šílela máma, šílely jejich děti. Dokonalé rodiny nejsou tím, čím se zdají být a ke konci filmu vám tohle klišé bude silně smrdět sírou. Očekávala jsem art-psychologickou záležitost, po které mě bude bolet žaludek i mozkové závity a dočkala se "pouze" poctivé detektivky, v níž jsou hranice mezi vrahem a obětí, lovcem a kořistí, krutou bolestí a citovou invaliditou stejně nezřetelné, jako cesta uprostřed vánice. V té jsou nakonec ztraceny všechny postavy a otázkou jen zůstává, co se objeví, až bouře ustane a sníh odvane vítr? (více zde) (29.10.2014)

Jsou to vlastně trampoty jednoho teenagera a jejího hledání sebe sama. Akorát, že to má navíc takovou mysteriozní a trochu i detektivní zápletku. Ta holka je sama docela případ pro psychologa, ale oni i ostatní jsou všici zralí na Chocholouška. Dává to dohromady docela pěknou mozaiku postaviček, takže se člověk nenudí. Film podbarvuje fantastický soundtrack- Cocteau Twins, Cure, New Order, Depeche, This Mortal Coil a další. Je sice pravda, že filmů o peripetiích mladé dívky jsou stovky, ale ono se to neochodí, a tento je navíc poměrně osobitý, čímžpádem se průměru vymyká. Shailene Woodley vypadá, že je docela talent, utáhla film skoro sama a úplně v pohodě. 80% (07.06.2015)