Cudzí obed

Velmi pěkný, hloubavý a citlivý film, o milostném vztahu dvou cizích lidí. V příběhu hrají v podstatě jen tři lidé, ale všichni jsou skvělí... Posílat si psaníčka v jídlonosičích (mimochodem, nebyly nějak menší, než jsou ty naše?), v dnešní době technologií, je dokonalá romantika....holt, srdíčko si tu svoji cestičku vždycky najde :-) ....u mě 4 a půl* (25.05.2014)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Film o šťastí a o nás ľuďoch, ktorý sa bojíme ho zažiť. The lunchbox je pomalý a citlivý príbeh. Je založený na drobných gestách a minimalistickom herectve. Mnohé scény sú úsmevne a zasmiať sa tu nemáte veľmi na čom. Indické pesničky tú absentujú a ono je to svojim spôsobom pochopiteľné, keďže sa jedná o artový film. Irrfan Khan na svojich pleciach ťahá celý film. Jeho pomalá premena aj jeho životné radosti a sklamania sú tu prezentované detailne a bez zaváhania. Jeho charakter nám ožíva pred očami a jeho smútok a pochybnosti sa tým pádom automaticky prenášajú aj na nás. Ritesh Batra natočil zaujímavý debut. Mnoho nevypovedaného cítime a mnoho povedaného nám pohladí dušu a prinúti nás snívať o podobnej šťastnej náhode, ktorá by aj nám mohla zmeniť všedné dni na nevšedné. Krutá päsť reality je tu ale zobrazená ako vec, ktorú prežívajú len tí čo sa neodvážia. Odvaha nového zamestnanca, ktorý si s hlavným hrdinom vybuduje priateľský vzťah, jasne dokazuje, že jeho šťastie len tak ľahko neopustí aj keď mu chýba veľa vecí. Takže znova raz v jednoduchosti je krása a ďalší z dôkazov, že aj malé pravdy dokážu pohladiť na srdci. Spokojnosť. (16.05.2014)

Špatně doručený oběd aneb jak se musíte cítit, když vám místo květáku na stole přistane diverzifikované portfolio krabiček plných chilli, jehněčího a karí! Jak je již uvedeno v popisku, tak harvardovci vypočetli, že právě jeden z milionu obědů nenatrefí na svého právoplatného příjemce (když to říkají ti, co produkují nejvíce laureátů Nobelovy ceny, tak je to axiom). A právě tato jedna soustava kastrůlků vzbudí na straně jedné žádostivost po teplu ženy a na straně druhé naději, že konečně mohu někomu sděliti, že mám tetku a její muž je primárně závislí na tempomatu na větráku (snad nevypadne elekřina!). Krásná Indka u dopolední vaření konzervuje s tetkou ze shora, což diváky spolu s podivně to vlezlým to účetním z Emirátů bude přivádět k explozím smíchu. Největším problémem filmu je skutečnost, že se celých sto minut musíte dívat na ty dobroty s myšlenkou, že k večeři na vás čekají zapečené housky, jež jsou sic teplé, avšak oproti umu indických žen tak prachbídné, že frustrací škoda mluvit. Každopádně, jestli se někdy budete stěhovat do Indie, tak si pořiďte následující položky: Bílý skútr, krásnou ženu s kuchařkou po babičce (případně muže, jež nepracuje v call centru), roční permici na vlak na trase New Delhi - Bahadurgarh a jednu tu soustavu kastrůlků na oběd! 86% (06.02.2014)

Mně se moc líbila ta linie čtení vzkazů a vyprávění, která dala celému příběhu tu příjemnou auru, bez které by to nebylo to pravé ořechové. Moc hezký příběh, který není vůbec prázdný, je v něm spoustu hlubokých lidských citů a já jsem se tam sama v pár momentech také našla, o tom to přece je a vůbec nezáleží na tom, v které zemi žijeme. Je to o nás, o obyčejných lidech, kteří máme podobné bolístky na srdci a mnohdy se i přes tu bolest umíme usmívat nad štěstím těch druhých tak jako Saajan a že to není vůbec lehké, to mně asi každý potvrdí. Ano takový okamžik tam skutečně byl i když to byl jen krátký, téměř nepostřehnutelný moment. Dabba řadím mezi ty malé, ale přitom velké, citlivé, mírně úsměvné a dojemné filmy, které ráda doporučím dál. (03.06.2014)