Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti

JDE O MŮJ SVĚT. Tak nevím, zda jsem si na Snyderův a Goyerův styl od minula zvykl, nebo v něčem ubrali, bylo to IMHO víc o Batmanovi, proč ne, ale některé věci, co už jsme ikskrát viděli (vražda rodičů, noční můry, netopýři), si mohli tvůrci odpustit, snímek zkrátit a trošku ubrat na patosu. Závěrečná příšera mě bavila a nejvíc jsem si užil Lexe Luthora, to, že i tady je vzdělaný pošuk. (18.04.2016)

V zásadě vše co platilo o „jedničce" platí bezezbytku i tentokrát, akorát je to díky množství postav a nakousnutých linií chaotičtější a znatelně méně sevřené. Hlavním poznávacím znakem jsou tedy ruku v ruce jdoucí rozporuplnost s rozpolceností, kdy na patnáct minut stopáže připadá pět minut nadšení (některé výkony, dějové linie, konkrétní scény), pět minut postranních pohledů na hodinky (množství balastu kolem zdlouhavého budování fikčního světa, které není zúročeno, do dění násilně cpané linie s eskapádami Lois či překombinovaně tupé fáze Luthorova plánu) a pět minut zoufalého mlácení hlavou o sedačku (přestřelená nabubřelá pompéznost, snové pasáže Clarka i Bruce, Eisenbergovo dětinské přehrávání, nepřehledná akce vrcholící během půlhodinového digibordelového „už zase padají mrakodrapy" nezáživného finále, neexistující tenze mezi ústředním duem a především "Marta!"). A to se celý snímek skládá z deseti po sobě jdoucích takovýchto čtvrthodinek. Nejlépe se to dá ilustrovat na Affleckovi/Batmanovi. Role životem unaveného stárnoucího Bruce mu sedne výtečně, ale scénář z něj dělá zapšklou naivní loutku ve hře inteligentnějších. Jako Batman je také vynikající, ale je zbytečný, jelikož během finálního zúčtování jen uskakuje před padajícími baráky, zatímco se super(muži/ženy/mutanti) bitkují. A tak je to tu se vším; dobré úmysly a nápady, jejichž realizace mnohdy značně skřípe a to místy až na hranu nechtěné sebeparodie. Ultimate edition sestřih je pak uhlazenější, navzdory délce pocitově lépe plynoucí, ale nic moc z toho. Ano, úvodním dvěma hodinám to prospívá, motivace Clarka i Bruce jsou propracovanější, Lois má rázem co dělat, celé to lépe představuje Snyderovu pochmurnou vizi. Ovšem k čemu to, když funkční pnutí je stejně posláno k ledu v závěrečné třetině (což je stále hodina stopáže) během "CGI se monstr bitkujeme", které je echt debilní jako nezáživné. A naprosto nesedící do tónu nastoleném úvodními dvěma třetinami. Což tento sestřih paradoxně ještě umocňuje. (23.03.2016)

Dva hoši (jako) malovaní, oba s pláštíky a snadno zapamatovatelným logem, PR je zkrátka PR, ať poletujete v Metropolis nebo Gothamu, ať je Lex Luthor váš bytostný nepřítel, nebo pouze konkurent na stejné příčce společenského a podnikatelského žebříčku, a ať se superhrdinou teprve v převleku stáváte, nebo se ze superhrdiny převlekem stáváte obyčejným nenápadným chlapíkem. Jestli je někdo přesným opakem cílové skupiny Úsvitu spravedlnosti, jsem to já. Z komiksů mám ráda Barbánka, Čtyřlístek, Asterixe a kocoura Garfielda. Obrázkové příběhy o hrdinných hrdinech bez bázně a hany, prakticky nezranitelných, chladných a s medvědí mimikou, mě minuly hodně širokým obloukem. Představitelé titulních hrdinů do svých rolí sedli (nepatřím k lidem, na nichž při spatření Bena Afflecka raší pupence), Lois je krásná, jak se na osudovou ženu sluší a patří, Wonder Woman byla přesně tak okouzlující, jak odpovídá jejímu popisu práce. Hudba dobrá, triky fajn, světla svítí, ostřikovače stříkají. Jen logika pláče, za to tedy spravedlivě hapruje u všech postav, takže z toho nikdo nevychází jako naprostý blbec. Je to nekonečně dlouhé, pro fanoušky (ať žánru či některého případně obou létajících superhrdinů) skvělá nabušená jízda, pro mě to byl dvě a půl hodiny trvající sentimentální výlet zpět do dětství, kdy jsem jednoho i druhého chlapíka s pláštíkem viděla prvně. (25.03.2016)

Dostala jsem asi sedm vteřin Ezry Millera, takže se nedá říct, že bych byla úplně nespokojená. Film je příšerně doslovný a přitom vlastně vůbec neukazuje věci, na kterých záleží. Mohlo mě napadnout, že boje nezničitelných věcí bývají nuda. A to značně nepřehledná. Všechno nemůže být pořád dokola jenom větší, ne a ne a ne. Stýská se mi po příběhu, klasickém, klenutém, pořádném příběhu. Kdo, proč, jak. Tenhle trailer trvající mnoho hodin ať si někdo strčí za klobouk. Jo a ještě jsem chtěla dodat, že první písnička, co mi po odchodu ze sálu začala hrát do (Batman) sluchátek, byla "Martha My Dear" od Beatles. (23.03.2016)

Až na to, že se tam první hodinu mluví v pozoru a stylem, jako kdyby někdo sežral Bibli a zapil to koňskými sedativy, až na to, že se skoro dvě hodiny člověk snaží pochopit, proč se ti dva panáci tak nenávidí, aby se po několika vteřinách začali milovat, až na to, že se skoro všechny dynamické posuny dějí kecáním a snovými sekvencemi, až na to, že motivace a činy postav se řídí podle logiky zvrhlého scenáristického boha lobotomie, až na to, že to (zase) nemá plnohodnotné postavy, ale jenom hranaté hlasy, až na to, že Jesse Eisenberg hraje hodně lowcostovou verzi Heatha Ledgera, až na to... co jsem to chtěl? Už nevim. Vlastně jo. Hezký vobrázky pro komiksový fanboye a výborná režie kontaktní akce. Myslim. Mám matnej pocit, že Muž z oceli mě sral víc než tenhle Úsvit nahodilosti. Jestli si DC vybralo cestu, kdy budou svoje filmy dělat jako genetický slepenec vysoce komiksové stylizace a velmi rétorických odkazů k vážným tématům, budou si muset najít režiséra, který to bude schopný udržet pohromadě. Ale to Snyder není, obzvlášť, když pracuje se scénářem, který připomíná spíš soubor nenavazujících nápadů k dalšímu rozpracování. (24.03.2016)