Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti

Zajímalo by mě, kdo tohle Zacku Snyderovi schválil, takovou patlaninu, jaká z toho vznikla, jsem skutečně nečekala. Scénář je hodně slabý, nulová motivace postav a vyloženě chabé vykreslení vztahů mezi nimi, nevěřila jsem jim. Ten film má dvě a půl hodiny, kde se dobrou polovinu neděje NAPROSTO NIC a když už pak konečně dojde na akci, tak je přesně taková, jak to snad umí jenom Zack, čili smršť nepřehledných digi záběrů, kde se všechno hroutí a vybuchuje a diváka to ve výsledku vlastně vůbec nezajímá. Vážně, Zacka by měl na place někdo hlídat. Nástup Wonder Woman a závěrečných 15 minut je docela fajn, ale na to, že mělo jít o komiksovou megaudálost je to prostě zoufale málo. Tohle fanoušci těchto dvou ikonických postav budou Zackovi odpouštět hodně dlouho. (25.03.2016)

Syn Kryptonu a Netopýr Gothamu: Ve jménu maminky! Zack Snyder je Superman komiksové epiky. Dokonalá forma, spousta panelů hodných zarámování, všemožné vizuální fígle, prvotřídní výběr hudby či hrátky s detaily (zrovna teď třeba koně či levitující hlína na rakvi ala poslední vteřina Inception). Jako každý superhrdina má však i on svůj kryptonit a v jeho případě je to na banalitu trpící scénář. Element, který často není schopen unést tu obrazovou tíhu na pro kina omezeném časovém prostoru. U Watchmenů nebyl nejmenší problém, ale nyní všechny ty ubohé motivace, Martičky zastavující hněv a sbírání speciálních kopí novinářkami pro pozdější jen stěží odhadnutelné účely docela bolí. Možná i víc, než Eisenbergův hyperaktivní výkon v roli Luthora, který se choval jako Joker.. Jenže…už jsem vám říkal, že je Zack Snyder Superman komiksové epiky? Žánru, jenž umí být nádherný i jako brak.. P.S.: Po hudebně podbarveném nástupu Wonder Woman na scénu musím zamilovaně konstatovat, že pokud umí i vařit, má u mě šanci.. (18.07.2016)

Cožpak o to, chlapci z logem na pláštích nikdy neměli k akci daleko a umí to roztočit, tak že ani Islamský slát tolik výbuchů neviděl. Hlavní postavy jsou celkem dobře napsaný. Superman mě nikdy nepřirostl k srdci, vždycky jsem ho vnímal, že je tak moc super, že už je skoro jako já. Tady sice má taky všechyn svoje "super", ale i přes to na mě působí jako bytost, která se rozhoduje na základě svýho rozumu, podvědomí a emocí. U Batmana jsem zase byl příjemně překvapen pojetím Bena Afflecka, tohle mě byl nejbližší Batman ze všech, postavou, jednáním, minimem keců, dobrý Bene. Akce je dobře udělaná, nechybí v ní nápady ani dynamika, vlastně celkově je vidět že tenhle film dělali profíci, má to ale jeden problém. Těžko se to popisuje, ale jako kdyby mezi mnou a tím filmem byla výloha, která mě bránila stát se součástí toho velkolepého dění. Ještě jsem nepochopil,(nejsem komiks znalec) kdo byla ta slečna co tam na konci rajtovala v tý minisukni, to byla Xena nebo Hillary Clintonová za mlada ? Osobně si myslím, že film si užijou spíš starší než mladší, ale to je jen taková minimyšlenka na závěr. (27.03.2016)

// Snyderovo pochmurné divadlo šílenství. Dějový mohykán, kterým DC vyslalo Marvelu jasnou zprávu: "Zvládnem co vy a líp. Během dvou filmů jsme dohnali celé vaše univerzum, s větší věrností ke komiksům, bez family-friendly hávu a s výrazně zásadnějšími dějovými twisty, než jaké vy kopírujete už desátým filmem. Takže fuck off a bacha na nás. P.S.: Batfleck rules. A mně nezbývá než přidat nadšeně svůj podpis, políbit obálku a začít se těšit na další nášup. Subjektivně: Batman v Superman: Dawn of Justice - 10/10. Objektivně: 8-9/10, protože to má skoro tři hodiny a tíha studiových ambicí tomu občas láme záda. Já ale rozhodně nebudu ten, kdo si ještě kopne. Role soudců, porot a popravčích letos převzali jiní. (23.03.2016)

No... Plus je, že na rozdíl od Muže z oceli jsem během finále z té úmornosti neusnul, ale jinak je to rozhodně ne-e. Většinu stopáže se scenáristé pokoušejí vehementně a tím neúspěšněji budovat přesvědčivý konflikt v tom šíleném přeplácaném guláši, aby se nakonec všichni prostě potkali a začali rubat. Jen tentokrát se pětkrát zdůrazní, že město je vyklizeno, aby nebyl faux pas jako minule. Superman je ale stejně plochý a Wonder Woman přesně tak nuceně a naprosto mimo kontext vecpaná, jak se všichni báli. A kapitola sama o sobě je čistá duše Ben Affleck, jehož Batman je postava mdlé inteligence (mírně řečeno) a emo attention whore. Jeho traumata, noční můry a hejt na Supermana jsou svou bezelstností opravdu legrační, ze zasmušilého rytíře je v podstatě urputný prosťáček s neustále stejným přihlouplým výrazem, který je ve všem nějak pozadu. A Lex Luthor, který nemá zřejmě žádný jiný cíl, než být evil maharádža, rozhodně není důstojným soupeřem a všechny proti sobě svede jen proto, že si postavy přečetly název filmu a rezignovaně směřují ke střetu, k němuž neexistuje uvěřitelný důvod. Když se pak pointa sporu dvou legend postaví na jisté shodě křestních jmen, můžete už se jen nahlas smát. A aby mi ta debilita nevadila, nesmělo by to tak moc stavět na depresi a nenávisti všech vůči všem - je to ještě mnohem méně odlehčené než Nolanovi Batmani, ale nic z toho. (23.03.2016)