Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti

V zásadě vše co platilo o „jedničce" platí bezezbytku i tentokrát, akorát je to díky množství postav a nakousnutých linií chaotičtější a znatelně méně sevřené. Hlavním poznávacím znakem jsou tedy ruku v ruce jdoucí rozporuplnost s rozpolceností, kdy na patnáct minut stopáže připadá pět minut nadšení (některé výkony, dějové linie, konkrétní scény), pět minut postranních pohledů na hodinky (množství balastu kolem zdlouhavého budování fikčního světa, které není zúročeno, do dění násilně cpané linie s eskapádami Lois či překombinovaně tupé fáze Luthorova plánu) a pět minut zoufalého mlácení hlavou o sedačku (přestřelená nabubřelá pompéznost, snové pasáže Clarka i Bruce, Eisenbergovo dětinské přehrávání, nepřehledná akce vrcholící během půlhodinového digibordelového „už zase padají mrakodrapy" nezáživného finále, neexistující tenze mezi ústředním duem a především "Marta!"). A to se celý snímek skládá z deseti po sobě jdoucích takovýchto čtvrthodinek. Nejlépe se to dá ilustrovat na Affleckovi/Batmanovi. Role životem unaveného stárnoucího Bruce mu sedne výtečně, ale scénář z něj dělá zapšklou naivní loutku ve hře inteligentnějších. Jako Batman je také vynikající, ale je zbytečný, jelikož během finálního zúčtování jen uskakuje před padajícími baráky, zatímco se super(muži/ženy/mutanti) bitkují. A tak je to tu se vším; dobré úmysly a nápady, jejichž realizace mnohdy značně skřípe a to místy až na hranu nechtěné sebeparodie. Ultimate edition sestřih je pak uhlazenější, navzdory délce pocitově lépe plynoucí, ale nic moc z toho. Ano, úvodním dvěma hodinám to prospívá, motivace Clarka i Bruce jsou propracovanější, Lois má rázem co dělat, celé to lépe představuje Snyderovu pochmurnou vizi. Ovšem k čemu to, když funkční pnutí je stejně posláno k ledu v závěrečné třetině (což je stále hodina stopáže) během "CGI se monstr bitkujeme", které je echt debilní jako nezáživné. A naprosto nesedící do tónu nastoleném úvodními dvěma třetinami. Což tento sestřih paradoxně ještě umocňuje. (23.03.2016)

JDE O MŮJ SVĚT. Tak nevím, zda jsem si na Snyderův a Goyerův styl od minula zvykl, nebo v něčem ubrali, bylo to IMHO víc o Batmanovi, proč ne, ale některé věci, co už jsme ikskrát viděli (vražda rodičů, noční můry, netopýři), si mohli tvůrci odpustit, snímek zkrátit a trošku ubrat na patosu. Závěrečná příšera mě bavila a nejvíc jsem si užil Lexe Luthora, to, že i tady je vzdělaný pošuk. (18.04.2016)

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)

Zjednodušeně: Monumentální produkce, která měla vrcholit soubojem netopejra s pláštěnkou, je ve výsledku velice roztříštěnou podívanou sloužící primárně pro nastartování DCU směrem k Justice League. Autoři chtěli týmovku, tohle byla cesta k ní, která rozhodně nenaplňuje potenciál, ale současně zabaví a ukazuje, jak moc bude DCU odlišný od Marvelu. // Podrobněji: Tenhle film ve mě vyvolal docela hodně přemýšlení. Proč? Nejdříve tím, pro koho vlastně měl být, pro koho ve výsledku je a proč se tolik odklání od Man of steel, kterého jsem bral jako první ukázku směru DCU. Přijít na odpovědi je těžké, protože film je roztříštěný (nejdříve důraz na Batmana, Superman řešen pomocí politiky, Luthor si hraje) a teprve poslední půl hodina navazuje na akční destrukci a přímočarost Man of Steel. Do toho všeho přichází (možná až moc?) scénáristických pomrkávání, které předčí ty marvelovské a to především svojí okatostí, protože si jich nejde nevšimnout a někdy až ruší (Joke's on you, Flash, metalidé, nolanův Batman?). Navíc je film s dvěmi silnými postavami na dobré straně také velice těžkopádný. Navíc některé postavy filmu mají problém s motivací a se svými plány, takový Lex Luthor je příliš chytrý na to, aby se nechával unášet svými "problémy dětství", které stejně nevyřeší. Přesto všechno, má BvS své klady, pro mě především ve využití konce minulého filmu (desktrukce města Metropolis) ve vazbě na Batmana, velice dirty/old Batmana, důraz na "watchmen" politiku (Superman jako Bůh, naděje, jako obžalovaný...), sexy Wonder woman a závěr filmu, kde se autoři nebáli trochu riskovat a za mě se jim to daří. Možná i proto všechno jde podle mě (a to je březen) o nejdiskutovanější film roku. PS: jsem zvědav na chybějících 30 minut z R-rated verze slíbené na DVD/BR. PPS: přál bych si, aby někdo vzal tenhle film, vytáhl motivy Batmana, Supermana a postavil na nich dvou hodinové komorní drama, ty můry, ty obavy a problematika božství mě fascinuje a zaslouží si víc než pár zpomalovaček... PPPS: vážný svět DC se mi jinak líbí velice a jsem zvědav, zda batmanovy můry jsou sny nebo vize budoucnosti... (28.03.2016)

Nejdůležitější a zcela kruciální kvestii, kterou vyvolává toto komplexní, postmoderní a hluboce filozoficko-nábožensko-psychologicko-politické drama, je: „Proč ku*va Superman v zimě nosí čepici?“/// Mohl film, primárně zacílený na náctileté, jehož předlohou je nejznámější mainstreamový komiks a který točí režisér nevyrovnaných výkonů, dopadnout výrazně lépe? Těžko. Scénář sice obsahuje zajímavá témata (např. mesiášský komplex nebo rovnost před zákonem), ale poněkud se svou ambiciózností ničí, výsledkem je tak poněkud nabubřelý a až příliš seriózní trhák, který by udělal lépe, kdyby myšlenkovou nadstavbu nechal stranou a nabídl víc zábavy. Hudba je řízná a amazonský motiv Wonder Woman obzvlášť, herci až na otravného Eisenberga solidní, ale akční scény jsou bez nápadu (jediná dobrá, v níž jde Batman pro kryptonit, je snová), zápletka je i po hodině (!) k nenalezení. Obdivovat Batmanovu tradičně velkou bystrost, inteligenci a zdroje nelze, neboť z něj scenáristé udělali zmanipulovatelného troubu. Nezbývá než alespoň vzpomínat na montáž, v níž cvičí s pneumatikou, a s mlsným pohledem přemýšlet, jak se tak obří hruď vůbec vešla do záběru. 65 %. [Kino, 2D s titulky] (30.03.2016)