Batman vs. Superman: Úsvit spravodlivosti

Zajímalo by mě, kdo tohle Zacku Snyderovi schválil, takovou patlaninu, jaká z toho vznikla, jsem skutečně nečekala. Scénář je hodně slabý, nulová motivace postav a vyloženě chabé vykreslení vztahů mezi nimi, nevěřila jsem jim. Ten film má dvě a půl hodiny, kde se dobrou polovinu neděje NAPROSTO NIC a když už pak konečně dojde na akci, tak je přesně taková, jak to snad umí jenom Zack, čili smršť nepřehledných digi záběrů, kde se všechno hroutí a vybuchuje a diváka to ve výsledku vlastně vůbec nezajímá. Vážně, Zacka by měl na place někdo hlídat. Nástup Wonder Woman a závěrečných 15 minut je docela fajn, ale na to, že mělo jít o komiksovou megaudálost je to prostě zoufale málo. Tohle fanoušci těchto dvou ikonických postav budou Zackovi odpouštět hodně dlouho. (25.03.2016)

Dostala jsem asi sedm vteřin Ezry Millera, takže se nedá říct, že bych byla úplně nespokojená. Film je příšerně doslovný a přitom vlastně vůbec neukazuje věci, na kterých záleží. Mohlo mě napadnout, že boje nezničitelných věcí bývají nuda. A to značně nepřehledná. Všechno nemůže být pořád dokola jenom větší, ne a ne a ne. Stýská se mi po příběhu, klasickém, klenutém, pořádném příběhu. Kdo, proč, jak. Tenhle trailer trvající mnoho hodin ať si někdo strčí za klobouk. Jo a ještě jsem chtěla dodat, že první písnička, co mi po odchodu ze sálu začala hrát do (Batman) sluchátek, byla "Martha My Dear" od Beatles. (23.03.2016)

Nejdřív WATCHMEN a teď i BATMAN VS SUPERMAN. Zack Snyder se stává specialistou na natáčení komiksovo-filmových událostí, které fanoušci dlouho chtěli, ale nikdo je roky nebyl schopen dotlačit na plátna kin. Co se druhého jmenovaného týče, napoprvé spokojenost, napodruhé ale jen značně logicky děravý slepenec atraktivních scén, který jakoby se snažil dohnat všechny ty roky, co strávil v development hell a ještě k tomu dohnat Marvel Universe. A tak se tu nejen střetne vyhořelý Temný rytíř s Mužem z oceli (a Muž z oceli s atomovkou) jako v Millerově komiksovém Návratu Temného rytíře, ale musí zaskočit i Lex Luthor, Doomsday, Wonder Woman a nastartovat Justice League. Na Nolana to samozřejmě nemá, ale bavilo mě to - hlavně díky paranoidnímu a konečně zabíjejícímu Batmanovi, dialogům a Eisenbergově Luthorovi - víc než většina marvelovek, ale logické lapsy, otravná Lois Lane a nudné digi finále s tuctovou příšerou táhnou výsledný dojem silně dolů. (28.03.2016)

Nejdůležitější a zcela kruciální kvestii, kterou vyvolává toto komplexní, postmoderní a hluboce filozoficko-nábožensko-psychologicko-politické drama, je: „Proč ku*va Superman v zimě nosí čepici?“/// Mohl film, primárně zacílený na náctileté, jehož předlohou je nejznámější mainstreamový komiks a který točí režisér nevyrovnaných výkonů, dopadnout výrazně lépe? Těžko. Scénář sice obsahuje zajímavá témata (např. mesiášský komplex nebo rovnost před zákonem), ale poněkud se svou ambiciózností ničí, výsledkem je tak poněkud nabubřelý a až příliš seriózní trhák, který by udělal lépe, kdyby myšlenkovou nadstavbu nechal stranou a nabídl víc zábavy. Hudba je řízná a amazonský motiv Wonder Woman obzvlášť, herci až na otravného Eisenberga solidní, ale akční scény jsou bez nápadu (jediná dobrá, v níž jde Batman pro kryptonit, je snová), zápletka je i po hodině (!) k nenalezení. Obdivovat Batmanovu tradičně velkou bystrost, inteligenci a zdroje nelze, neboť z něj scenáristé udělali zmanipulovatelného troubu. Nezbývá než alespoň vzpomínat na montáž, v níž cvičí s pneumatikou, a s mlsným pohledem přemýšlet, jak se tak obří hruď vůbec vešla do záběru. 65 %. [Kino, 2D s titulky] (30.03.2016)

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)