Laggies

Nato, k čemu film na konec vedl, se mi to celé zdálo trochu zdlouhavé, kdy vlastně ani nedošlo k faktickému rozhřešení toho, co Keiřina postava řešila celou dobu, ale vztahově je to zajímavé a slyšet Keiru bez přízvuku je také celkem nové. Přízvuk jí sluší mnohem víc. Chloë opět s minimem hereckého prostoru, ale tak časově měla jinak místa celkem dost. Rockwell se mi zase jednou hodně líbil. (18.01.2015)

ani nevím, co mě vlastně nakonec přimělo si film pustit, asi jedině ten Sam Rockwell, o to silnější zásah přišel. člověk k tomu musí mít nějaký osobní reálie, aby se mohl identifikovat s hlavní hrdinkou, ale to se přesně stalo mně, chvílema mě to až dojímalo, a i takový různý minimoudra mi přišly strašně pravdivý. a ten Sam zafungoval. dojem 5* (08.11.2017)

"Uvědomuješ si, že návrat do pubertálního života a plížení do mého domu je divné?" Mně to ani tak divné nepřipadá, protože z puberty patrně nikdy nevyrostu. Možná ji jednou vyměním za senilitu. Ale zpět k filmu a k jeho nejúžasnějšímu okamžiku - zhroucení Megan na pohovku. Musel jsem si to dát třikrát po sobě, protože ta ladnost pohybu mne ohromila, okouzlila a jako vždy jsem se zamiloval. Takže pak mi nečinilo problém užít si točení s cedulí, hrátky se skateboardem či právnický výslech, ale přesto jsem si všiml, že mě při tom kodrcání životem bavila Megan o dost víc než film. (26.09.2017)

Pokud bych měl tento film hodnotit jako celek, tak se jedná o takovou nevýraznější, zároveň ale i příjemně snesitelnou, odlehčenější romanticko /dramatickou podívanou, nicméně já se zde musím zmínit jeden zásadní fakt, a to že podle mě bude tento snímek rozdělovat publikum na dva tábory. Na ženský a mužský. Zatímco se totiž něžné pohlaví bude asi dost ztotožňovat s ústřední hrdinkou a bude chápat její veškeré myšlenkové pochody, její chování, jednání a rozhodování, tak to mužské jí bude považovat za naprostou noční můru každého chlapa, nerozhodná, rozháraná, infantilní a i přes veškerou partnerovu náklonnost stejně nespokojená frnda, toužící po sebeuspokojivé budoucnosti, na kterou ovšem nemá. Je zkrátka znát, že jak za scénářem, tak réžií stojí ženy, jejichž pohled na vnímání vztahů, a vlastně i světa je prostě odlišný než ten mužský a zde to zkrátka zformulovali do ukázkového příkladu, respektive příběhu. Každopádně, film samotný, jak už jsem ale zmiňoval, není zas až takový průser, ovšem ani zázrak. První půlhodinka se sice táhne, později ale nabere docela spád, postavy jsou pak poměrně výrazné a živelné a dialogy nepůsobí až tak nudně, mimózně. Nutné je ovšem i podotknout, že za celou tu dobu se tam nestane ale ani nic zásadnějšího, či jakkoliv dramaticky, či emočně působivého, prostě se na to jen příjemně dívá, obsahově ovšem nemá Laggies zkrátka co nabídnout. (13.11.2020)

SPOILERY; I keď si nie som istá, že v takomto type filmu niečo také naozaj existuje. > Čo si budeme hovoriť, nijak sa tu nevybočuje z koľají. Na konci vás nezaskočí obrovský zvrat, vlastne ani len malý. Zmätená Keira skončí s tým krajším (zaskočený teda môžete byť iba ak máte divný vkus). K príbehu sa ani netreba nejako zvláštne vyjadrovať - vytvára nejakú zápletku, nenudí, má celkom dobrú myšlienku, i keď sa jej nijak hlbšie nevenuje. No jeho hlavnou úlohou je hlavne dať priestor hercom; zas a opäť všetko stojí na nich a ja s tým vôbec nemám problém. Absencia akejkoľvek originality by sa samozrejme dala vyčítať ... ale mne sa nechce. Ako to už pri týchto filmoch býva - či budete spokojní, alebo nie závisí predovšetkým od vašich očakávaní. A tie snáď nemôžu prekračovať hranice žánru romantická komédia. V tomto ponímaní je Laggies neskutočne príjemnou oddychovkou s nadpriemernými hercami a to bolo dnes večer presne to, čo som chcela. :) (06.04.2018)