Traja bratia

"Řada jeho pohádek vzbudila odpor. Zejména u dětí..." Kdyby za filmem stál mladší scénárista, řekl bych, že tuhle lajnu musel sjet minimálně na rychlostním bobu. V případě pantáty Svěráka je však na vině zřejmě spíš zlý Němec. Snad tedy jeho svěrače udrží aspoň moč a stolici, protože rozum a soudnost se vytratily v paměťové díře, přičemž druhá polovina rodinného podniku obvykle uváděná pod dovětkem fančízy "a syn" nemá dost odvahy, aby tatínka slavného jména trochu usměrnila. Špatnost veršů a zpívání jak textem, tak provedením, je přímo obludná, pedofilní nádech Karkulky mě bude strašit ve snech a na bradavky Tomáše Kluse nejsem zrovna cílová skupina. Zkrátka pohádková tragédie ve třech aktech. Mezi roztomilostí a dětinskostí je dost podstatný rozdíl, pánové. (24.12.2017)

Splácanina tří pohádek s podivnou propojeností, která místy docela dobře pobaví, ale některé momenty jsou tak stupidní, že i ty děti nad tím musí kroutit hlavou. První pohádka celkem fajn, ale takhle rychle odvyprávět to prostě nejde. Třetí naopak hrozně zdlouhavá, ale to bylo spíš nezajímavostí pohádky, neustálým zpěvem a tím, že už jsem prostě doufal v konec a on stále nepřicházel a nepřicházel. Druhá pohádka byla zase naprostá šílenost, ale aspoň docela zábavná. V celkovém pohledu se mi to moc nelíbilo, prostě takovýmto způsobem naňahňat tři pohádky do jedné asi nebyl dobrý nápad. I když podle některých ohlasů zřejmě byl, nechápu... 55% (03.09.2014)

Různé jednotlivosti a nápady jsou super, ale bohužel je na filmu strašně znát, že je to spatlanina tří pohádek dohromady. Chybí tu klasická příběhová linka, podivně se přeskakuje od jednoho k druhému, divák vidí tři happyendy a když to pak opravdu skončí, tak má pocit, že to nějak není ono. V některých pasážích také působí trochu křečovitě neustálé zpívání, i když uznávám, že většina skladeb je náležitě chytlavá. Povedla se vizuální stránka a herecké obsazení. (14.08.2014)

Zatím nejlepší argument pro tvrzení, že Jan Svěrák v posledních několika letech prostě neví kudy kam. Ukázkové plýtvání všemožných filmařských talentů (kamera, hudba, efekty, herecké obsazení - to vše splňuje parametry velkofilmové podívané) na úplnou zbytečnost (která navíc vyznívá dost pedofilně). Hovno v pozlátku působící dojmem, že bylo natočené spíš z jakési nouze, než z touhy ukázat světu plnou šíři svého umu. Začínám se trochu bát, aby jeden z nejlepších porevolučních českých režisérů nezačal točit jen podobné lidové sázky na (komerční) jistotu a nestal se tak z něj takový kultivovanější Zdeněk Troška... 50 % (15.02.2015)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)