Svět na houpačce

Takový polozapomenutý klenot v modrých barvách? No to snad ne! Lascivní dramedie, která nevypráví klasicky o dvou zamilovaných, ale o poněkud vážnější rodinné situaci a i jelikož se jede hodně dle osobních zkušeností, je z filmu cítit hodně emocí, které se podařilo prodat i divákům...nebo minimálně jednomu. A lví podíl na tom má naprosto fenomenální Mark Ruffalo, se kterým má každá scéna hned vtipně depresivní kontext (těžko se této kombinaci věří a možná to tak vyznít ani nemělo, ale na mě to fungovalo úplně enormně) a užíval jsem si každou minutu. A co víc, hned bych si dal seriál, kde by měl Mark tuto roli a ačkoliv jsem s ním i před Marvelem viděl filmů dost, určitě teď musim doplnit i ty další. (13.09.2017)

Příběh ukazuje jak těžké až bolestné můžou být pro člověka maniodepresivní psychózou všední starosti a tíha zodpovědnosti.. Musím podotknout, že Mark Ruffalo byl naprosto excelentní, dlouho mě žádný herecký výkon tolik nenadchnul.... Jinak snímek je velice citlivý, vkusně podaný a dávka nenásilného upřímného humoru dává příběhu ten správný šmrnc. Za mě jasné čtyři hvězdy (16.02.2016)

Nepřišlo mi, že by to herci zahráli příliš přesvědčivě. Holky tam neustále jen křičeli na svého otce, Mark Ruffalo byl na celém filmu asi to nejlepší. Zoe Saldana, tam neměla dostatek prostoru, aby ukázala, jak skvělá herečka, což je škoda. Příběh je nudný, ničím nezaujme, snad jen začátek opravdu za něco stojí, ale jinak je dej slabý. (18.06.2016)

Vlastne je to zvláštne, pretože sa jedná o smutný film o tom, aké je to ťažké. Maniodepresívny rodič sa stará o svoje dve deti, zatiaľ čo druhý rodič sa snaží získať vzdelanie a nájsť prácu, pretože žijú na hranici chudoby. Podstatnú úlohu tu zohrávajú práve deti. No napriek tomuto celému mám po filme pozitívne pocity. Krása tohto filmu spočíva v hercoch, malých i veľkých a hoci som si to na začiatku nemyslel, tak dobrú robotu odviedla aj režisérka a scenáristka v jednej osobe. Podľa mňa je to výborný film vymykajúci sa bežnej hollyúdskej produkcii a určite si ho ešte niekedy pozriem. Hmmm, čo všetko dokážeme my rodičia urobiť pre svoje deti. (01.05.2016)

V sedmdesátých letech minulého století bylo na (alespoň filmovou kamerou) psychické nemoci a poruchy nahlíženo se značnou nedůvěrou: je to flákač a bohém, nebo je to maniodepresivní porucha, která Camerona nutí rozebírat telefony, kola, běhat v rudých trenkách za svou ženou a chodit popíjet do baru? Je strašná škoda, že se film zasekl na půl cesty. Snaží se totiž vybalancovat mezi psychickými problémy Camerona a zároveň zachycuje touhu Maggie po tom, aby sehnala dobrou práci a aby jejich děti byly šťastné. Volila bych buď jeden pohled, nebo druhý. Ty skoky v čase to pak celé zazdily a ta finální emotivní scéna nebyla tak silná, jak mohla být. (11.01.2016)