Spider-Man: Návrat domov

Dlouhá léta mě dost štvalo, že se točí nové a nové adaptace Spider-Mana, ale na tohohle jsem slyšel jen skoro samou chválu, tak jsem sám sebe překecal. Vtipné je to dost, akce byla záživná, ale nemůžu si pomoct, i já, který jsem viděl jen Raimiho snímky, se pořád nemůžu zbavit pocitu, že co se týče pavoučího muže, je to stále variace téhož. (30.11.2017)

To, jak Feige v roli producenta pracuje s jednotlivými comicsovými trivii, známými z originálních sešitů, a dělá z nich ve filmu pokaždé něco svěžího, co ani fanda nečekal, že přijde (kudrnatá holka, Vultureova bunda, novátorství v přistupování k zodpovědnosti)... to mě prostě nikdy nepřestane udivovat. Zase skvělá práce. Holland bezvadnej a hlavně parádně nahláškovanej, akce dostatek a je celkem přehledná (i když na bedně něco oproti IMAXu určitě vynikne líp), a taky konečně seriózní záporák. Trpělivost se holt vyplatila, sranda až po finální titulky (mrk, mrk)! (05.07.2017)

Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou. (01.10.2017)

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Kdyby režisér Jon Watts uvedl tento v pořadí již asi desátý pavoučí reboot s názvem Spider-Boy: Recycling, ehm, pardon, Spider-Man: Homecoming na nějaké mezinárodní konferenci o klonování, dostalo by se mu potlesku vestoje, jelikož zde až na pár drobností máme co dočinění s takřka identickou kopií předcházejícího dílu série. V prostoduchém marvelovském světě je sice originalita považována za velké tabu, ale zdá se, že neustálá recyklace dané látky už začíná mírně iritovat i nenáročné komiksové diváky, jak také dokládá následující výkřik ze zadních řad kinosálu. Doslovně cituji: "Ty vole, voni tam snad pustili amajzing." Nebývalá příběhová plytkost, abnormálně hloupé chování postav či neskutečně primitivní dialogy už jsou v superhrdinském vesmíru považovány za nezbytný standard, ale Spider-Man: Homecoming vše dovádí do krajnosti, k čemuž bezpochyby přispělo rozhodnutí scénáristů o vytvoření pubertálního pavouka - Toma Hollanda, čímž snímek bez problému osloví i prepubertální publikum, které má koneckonců k marvelovským bezduchým výplachům po intelektuální stránce asi nejblíže. Odpad! (04.07.2017)