Spider-Man: Návrat domov

Výtečná, odlehčená středoškolská komedie s Petrem Parkerem, která je vtipná a svižná a konečně středoškoláky nehraje banda třicátníků, ale o poznání méně funkční jsou tu scény, kdy má o něco jít, dokud Spaidy jen nezávazně blbne (v obleku, nebo bez něj), je všechno super, ale drama brutálně nefunguje a ať si kdo chce říká cokoliv, emocionální finále druhého Spidermana s Garfieldem jen tak někdo nepřekoná a absence Osbornů sice dává možnost filmu jít jiným směrem, než předchozí inkarnace, ale i tak zamrzí. Je to dobrej film, zábavnej, ovšem finální půlhodina je prostě slabá. I Přes Stark-humor. (08.10.2017)

Výsledný produkt je navlas stejný jako ukázky. Na jednu stranu tak sice nekoupíte zajíce v pytli, na druhou ale nový Spidey ničím nepřekvapí. Sleduje vcelku klasický origin (a v tomhle případě i reboot) pavoučího muže, navazující na jeho představení v loňském Kapitánovi Americe. Humor vcelku ujde, přestože vám bránici neroztrhá, a Hollandův Peter Parker jde tak trochu ve stopách hláškujícího a raubířského Deadpoola. Na rozdíl od něj se ale do žádných brutalit či sprosťáren nepouští a hladce tak zapadá do slušňáckého marvelovského univerza. Což není špatné, ale zároveň ani nebudete hýkat nadšením nad originalitou v jakémkoli slova smyslu. Snad jen Keatonův záporák je o poznání hlubší postavou než jeho zlovolní předchůdci, ale to je na skoro dvě a půl hodiny trochu málo. Co čekáte, to prostě dostanete. Ale víc radši nečekejte. (16.08.2017)

Trvalo to sice patnáct let a byla zapotřebí šestice pokusů, ale nakonec se přeci jen podařilo převést Spider-mana na plátna ve zdařilé podobě. Sice to není Spider-man jako spíše Iron Man Junior, ale stačí i to. Někdy se více zadařily parkerovské středoškolské osudově melodramatické patálie, jindy zase spíše Spideyho akrobatické eskapády. Až Waits však zvládá obě polohy tak, že působí jako dvě spojité nádoby, což jde ruku v ruce s tím, že vůbec poprvé dualita Parker/Spidey nepůsobí jako dvě nesouvisející postavy, ale jen jako puberťák Parker bez/s lyžařskou kuklou přes ksicht, který má mnohem větší ambice a ideály než na co má aktuálně schopnosti. Přesto nejlepší inkarnací Spideyho zůstává ta od Insomniaců. Škoda jen zdlouhavé nepřehledné finální noční akce, nulového prostoru pro tetičku May, ignorovaném pavoučím smyslu a nutnosti roubování na „Avengers MCU“; je to tu příliš cpané do popředí a není to zapotřebí (jakkoli výchovná videa Kapitána Ameriky za trochu té trpělivosti stojí). Jinak si Waits s látkou pohrává, srší to nápaditými detaily (à la obtíže mimo městskou zástavbu), sidekick neotravný, humor funguje, záporák je funkční včetně motivace, padawanský (ne)origin dobře pojatý a vůbec se jede na sympaticky uvolněné vlně „nezachraňujeme svět a nepadají u toho mrakodrapy, ale zato umíme vytvořit dusno mannovských proporcí ze setkání s fotrem před maturiťákem". (07.07.2017)

Od sympatického hlavního hrdiny přes jednoho z nejlepších marvelovských záporáků po Giacchinovu hudbu, takřka všudypřítomný, ale nevtíravý humor a jeden velmi mile nečekaný zvrat... Všechno je tu správně. Nebudu přece Spider-Manovi vyčítat, že cílí na mladší publikum, když je Peter Parker tentokrát puberťák. Naopak to je výhoda, protože z jeho věku pramení ta velká klukovská touha být velký, někam se zařadit a být užitečný, která to vše žene kupředu. Nejnovější přírůstek do téhle komiksové rodiny je zkrátka svěží podívaná, která navíc nezdržuje ničím, co jsme už viděli (Spider-Manův zrod a tak dále), ale pěkně, přehledně a s nadhledem vypráví něco nového. (06.07.2017)

Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou. (01.10.2017)